Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
And Eliphaz the Temanite answereth and saith: —
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Hath one tried a word with thee? — Thou art weary! And to keep in words who is able?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Lo, thou hast instructed many, And feeble hands thou makest strong.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
The stumbling one do thy words raise up, And bowing knees thou dost strengthen.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
But now, it cometh in unto thee, And thou art weary; It striketh unto thee, and thou art troubled.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Is not thy reverence thy confidence? Thy hope — the perfection of thy ways?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Remember, I pray thee, Who, being innocent, hath perished? And where have the upright been cut off?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
As I have seen — ploughers of iniquity, And sowers of misery, reap it!
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
From the breath of God they perish, And from the spirit of His anger consumed.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
The roaring of a lion, And the voice of a fierce lion, And teeth of young lions have been broken.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
An old lion is perishing without prey, And the whelps of the lioness do separate.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
And unto me a thing is secretly brought, And receive doth mine ear a little of it.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
In thoughts from visions of the night, In the falling of deep sleep on men,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Fear hath met me, and trembling, And the multitude of my bones caused to fear.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
And a spirit before my face doth pass, Stand up doth the hair of my flesh;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
It standeth, and I discern not its aspect, A similitude [is] over-against mine eyes, Silence! and a voice I hear:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
'Is mortal man than God more righteous? Than his Maker is a man cleaner?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Lo, in His servants He putteth no credence, Nor in His messengers setteth praise.'
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Also — the inhabitants of houses of clay, (Whose foundation [is] in the dust, They bruise them before a moth.)
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
From morning to evening are beaten down, Without any regarding, for ever they perish.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Hath not their excellency been removed with them? They die, and not in wisdom!
