Jób 4

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

And Eliphaz the Temanite answered and said,

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

If a word were essayed to thee, wouldest thou be grieved? But who can refrain from speaking?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Behold, thou hast instructed many, and thou hast strengthened the weak hands;

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Thy words have upholden him that was stumbling, and thou hast braced up the bending knees:

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

But now it is come upon thee, and thou grievest; it toucheth thee, and thou art troubled.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Hath not thy piety been thy confidence, and the perfection of thy ways thy hope?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Remember, I pray thee, who that was innocent has perished? and where were the upright cut off?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Even as I have seen, they that plough iniquity and sow mischief, reap the same.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

By the breath of God they perish, and by the blast of his nostrils are they consumed.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

The roar of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken;

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

The old lion perisheth for lack of prey, and the whelps of the lioness are scattered.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

Now to me a word was secretly brought, and mine ear received a whisper thereof.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

In thoughts from visions of the night, when deep sleep falleth on men: —

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Fear came on me, and trembling, and made all my bones to shake;

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

And a spirit passed before my face — the hair of my flesh stood up —

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

It stood still; I could not discern the appearance thereof: a form was before mine eyes; I heard a slight murmur and a voice:

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Shall [mortal] man be more just than God? Shall a man be purer than his Maker?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Lo, he trusteth not his servants, and his angels he chargeth with folly:

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

How much more them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed as the moth!

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

From morning to evening are they smitten: without any heeding it, they perish for ever.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Is not their tent-cord torn away in them? they die, and without wisdom.