Jób 36

1 Zatím přidal Elihu, a řekl:

Poi Elihu seguitando disse:

2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

“Aspetta un po’, io t’istruirò; perché c’è da dire ancora a pro di Dio.

3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

Io trarrò la mia scienza da lontano e renderò giustizia a colui che m’ha fatto.

4 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Per certo, le mie parole non son bugiarde; ti sta dinanzi un uomo dotato di perfetta scienza.

5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

Ecco, Iddio è potente, ma non disdegna nessuno; è potente per la forza dell’intelletto suo.

6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

Ei non lascia viver l’empio, e fa ragione ai miseri.

7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

Non storna lo sguardo suo dai giusti, ma li pone coi re sul trono, ve li fa sedere per sempre, e così li esalta

8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

Se gli uomini son talora stretti da catene se son presi nei legami dell’afflizione,

9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

Dio fa lor conoscere la lor condotta, le loro trasgressioni, giacché si sono insuperbiti;

10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

egli apre così i loro orecchi a’ suoi ammonimenti, e li esorta ad abbandonare il male.

11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

Se l’ascoltano, se si sottomettono, finiscono i loro giorni nel benessere, e gli anni loro nella gioia;

12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

ma, se non l’ascoltano, periscon trafitti da’ suoi dardi, muoiono per mancanza d’intendimento.

13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

Gli empi di cuore s’abbandonano alla collera, non implorano Iddio quand’ei gl’incatena;

14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

così muoiono nel fior degli anni, e la lor vita finisce come quella dei dissoluti;

15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

ma Dio libera l’afflitto mediante l’afflizione, e gli apre gli orecchi mediante la sventura.

16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

Te pure ei vuol trarre dalle fauci della distretta, al largo, dove non è più angustia, e coprir la tua mensa tranquilla di cibi succulenti.

17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

Ma, se giudichi le vie di Dio come fan gli empi, il giudizio e la sentenza di lui ti piomberanno addosso.

18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

Bada che la collera non ti trasporti alla bestemmia, e la grandezza del riscatto non t’induca a fuorviare!

19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

Farebbe egli caso delle tue ricchezze? Non han valore per lui, né l’oro, né tutta la possanza dell’opulenza.

20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

Non anelare a quella notte che porta via i popoli dal luogo loro.

21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

Guardati bene dal volgerti all’iniquità, tu che sembri preferirla all’afflizione.

22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

Vedi, Iddio è eccelso nella sua potenza; chi può insegnare come lui?

23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

Chi gli prescrive la via da seguire? Chi osa dirgli: “Tu hai fatto male?”

24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

Pensa piuttosto a magnificar le sue opere; gli uomini le celebrano nei loro canti,

25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

tutti le ammirano, il mortale le contempla da lungi.

26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

Sì, Iddio è grande e noi non lo possiam conoscere; incalcolabile è il numero degli anni suoi.

27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Egli attrae a sé le gocciole dell’acqua; dai vapori ch’egli ha formato stilla la pioggia.

28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

Le nubi la spandono, la rovesciano sulla folla de’ mortali.

29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

E chi può capire lo spiegamento delle nubi, i fragori che scoppiano nel suo padiglione?

30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Ecco, ora egli spiega intorno a sé la sua luce, or prende per coperta le profondità del mare.

31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Per tal modo punisce i popoli, e dà loro del cibo in abbondanza.

32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

S’empie di fulmini le mani, e li lancia contro gli avversari.

33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.

Il rombo del tuono annunzia ch’ei viene, gli animali lo presenton vicino.