Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

And Job addeth to lift up his simile, and saith: —

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Who doth make me as [in] months past, As [in] the days of God's preserving me?

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

In His causing His lamp to shine on my head, By His light I walk [through] darkness.

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

As I have been in days of my maturity, And the counsel of God upon my tent.

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

When yet the Mighty One [is] with me. Round about me — my young ones,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

When washing my goings with butter, And the firm rock [is] with me rivulets of oil.

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

When I go out to the gate by the city, In a broad place I prepare my seat.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Seen me have youths, and they, been hidden, And the aged have risen — they stood up.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Princes have kept in words, And a hand they place on their mouth.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

The voice of leaders hath been hidden, And their tongue to the palate hath cleaved.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

For the ear heard, and declareth me happy, And the eye hath seen, and testifieth [to] me.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

For I deliver the afflicted who is crying, And the fatherless who hath no helper.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

The blessing of the perishing cometh on me, And the heart of the widow I cause to sing.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Righteousness I have put on, and it clotheth me, As a robe and a diadem my justice.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Eyes I have been to the blind, And feet to the lame [am] I.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

A father I [am] to the needy, And the cause I have not known I search out.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

And I break the jaw-teeth of the perverse, And from his teeth I cast away prey.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

And I say, 'With my nest I expire, And as the sand I multiply days.'

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

My root is open unto the waters, And dew doth lodge on my branch.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

My honour [is] fresh with me, And my bow in my hand is renewed.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

To me they have hearkened, Yea, they wait, and are silent for my counsel.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

After my word they change not, And on them doth my speech drop,

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

And they wait as [for] rain for me, And their mouth they have opened wide [As] for the latter rain.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

I laugh unto them — they give no credence, And the light of my face cause not to fall.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

I choose their way, and sit head, And I dwell as a king in a troop, When mourners he doth comfort.