Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“My soul is weary of my life. I will give free course to my complaint. I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will tell God, ‘Do not condemn me. Show me why you contend with me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and smile on the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Do you have eyes of flesh? Or do you see as man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are your days as the days of mortals, or your years as man’s years,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
that you inquire after my iniquity, and search after my sin?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Although you know that I am not wicked, there is no one who can deliver out of your hand.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
“‘Your hands have framed me and fashioned me altogether, yet you destroy me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I beg you, that you have fashioned me as clay. Will you bring me into dust again?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Haven’t you poured me out like milk, and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
You have clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have granted me life and loving kindness. Your visitation has preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Yet you hid these things in your heart. I know that this is with you:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
if I sin, then you mark me. You will not acquit me from my iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I am wicked, woe to me. If I am righteous, I still will not lift up my head, being filled with disgrace, and conscious of my affliction.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
If my head is held high, you hunt me like a lion. Again you show yourself powerful to me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me. Changes and warfare are with me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
“‘Why, then, have you brought me out of the womb? I wish I had given up the spirit, and no eye had seen me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I should have been as though I had not been. I should have been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Aren’t my days few? Stop! Leave me alone, that I may find a little comfort,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
before I go where I will not return from, to the land of darkness and of the shadow of death;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
the land dark as midnight, of the shadow of death, without any order, where the light is as midnight.’”
