< 1 Mojžišova 42 >

1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?
Əmdi Yaⱪup Misirda axliⱪ barliⱪini bilginidǝ oƣulliriƣa: — Nemixⱪa bir-biringlarƣa ⱪarixip turisilǝr? — dedi.
2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.
Andin yǝnǝ: — Manga ⱪaranglar, angliximqǝ Misirda axliⱪ bar ikǝn. U yǝrgǝ berip, andin xu yǝrdin bizgǝ axliⱪ elip kelinglar; buning bilǝn ɵlüp kǝtmǝy, tirik ⱪalimiz, — dedi.
3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.
Buning bilǝn Yüsüpning on akisi axliⱪ setiwalƣili Misirƣa yolƣa qiⱪti.
4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.
Lekin Yaⱪup Yüsüpning inisi Binyaminning birǝr yamanliⱪⱪa uqrap ⱪelixidin ⱪorⱪup uni akiliri bilǝn billǝ ǝwǝtmidi.
5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.
Xuningdǝk aqarqiliⱪ Ⱪanaan zeminidimu yüz bǝrgǝqkǝ, Israilning oƣulliri axliⱪ alƣili kǝlgǝnlǝr arisida bar idi.
6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.
Yüsüp zeminning waliysi bolup, yurtning barliⱪ hǝlⱪigǝ axliⱪ setip bǝrgüqi xu idi. Yüsüpning akiliri kelip uning aldida yüzlirini yǝrgǝ tǝgküzüp tǝzim ⱪildi.
7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.
Yüsüp akilirini kɵrüpla ularni tonudi; lekin u tonuxluⱪ bǝrmǝy, ularƣa ⱪopal tǝlǝppuzda gǝp ⱪilip: — Ⱪǝyǝrdin kǝldinglar, dǝp soridi. Ular jawabǝn: — Ⱪanaan zeminidin axliⱪ alƣili kǝlduⱪ, — dedi.
8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.
Yüsüp akilirini tonuƣan bolsimu, lekin ular uni tonumidi.
9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
Yüsüp ǝmdi ular toƣrisida kɵrgǝn qüxlirini esigǝ elip, ularƣa: — Silǝr jasus, bu ǝlning mudapiǝsiz jaylirini kɵzǝtkili kǝldinglar, — dedi.
10 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.
Əmma ular uningƣa jawab berip: — Əy hojam, undaⱪ ǝmǝs! Bǝlki kǝminiliri axliⱪ setiwalƣili kǝldi!
11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.
Biz ⱨǝmmimiz bir adǝmning oƣulliri, sǝmimiy adǝmlǝrmiz. Kǝminiliri jasus ǝmǝs! — dedi.
12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.
U ularƣa yǝnǝ: — Undaⱪ ǝmǝs! Bǝlki zeminning mudapiǝsiz jaylirini kɵrgili kǝldinglar, — dedi.
13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.
Ular jawab berip: — Kǝminiliri ǝslidǝ on ikki ⱪerindax iduⱪ; biz ⱨǝmmimiz Ⱪanaan zeminidiki bir adǝmning oƣulliridurmiz; lekin kǝnji inimiz atimizning ⱪexida ⱪelip ⱪaldi; yǝnǝ bir inimiz yoⱪap kǝtti, — dedi.
14 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.
Əmma Yüsüp ularƣa yǝnǝ: — Mana mǝn dǝl silǝrgǝ eytⱪinimdǝk, jasus ikǝnsilǝr!
15 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.
Pirǝwnning ⱨayati bilǝn ⱪǝsǝm ⱪilimǝnki, kiqik ininglar bu yǝrgǝ kǝlmigüqǝ silǝr bu yǝrdin qiⱪip ketǝlmǝysilǝr; silǝr xuning bilǝn sinilisilǝr.
16 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.
Ininglarni elip kǝlgili biringlarni ǝwǝtinglar, ⱪalƣanliringlar bolsa solap ⱪoyulisilǝr. Buning bilǝn eytⱪininglarning rast-yalƣanliⱪi ispatlinidu; bolmisa, Pirǝwnning ⱨayati bilǝn ⱪǝsǝm ⱪilimǝnki, silǝr jǝzmǝn jasus! — dedi.
17 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.
Xuning bilǝn u ularni üq küngiqǝ solap ⱪoydi.
18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.
Üqinqi küni Yüsüp ularƣa mundaⱪ dedi: — Mǝn Hudadin ⱪorⱪidiƣan adǝmmǝn; tirik ⱪelixinglar üqün muxu ixni ⱪilinglar: —
19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.
Əgǝr sǝmimiy adǝmlǝr bolsanglar, ⱪerindaxliringlardin biri silǝr solanƣan gundihanida solaⱪliⱪ turiwǝrsun, ⱪalƣininglar aqarqiliⱪta ⱪalƣan ailǝnglar üqün axliⱪ elip ketinglar;
20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.
Andin kiqik ininglarni ⱪeximƣa elip kelinglar. Xuning bilǝn sɵzliringlar ispatlansa, ɵlmǝysilǝr!, — dedi. Ular xundaⱪ ⱪilidiƣan boldi.
21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.
Andin ular ɵzara: — Bǝrⱨǝⱪ, biz inimizƣa ⱪilƣan iximiz bilǝn gunaⱨkar bolup ⱪalduⱪ; u bizgǝ yalwursimu uning azabini kɵrüp turup uningƣa ⱪulaⱪ salmiduⱪ. Xuning üqün bu azab-oⱪubǝt beximizƣa qüxti, — deyixti.
22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.
Rubǝn ularƣa jawabǝn: — Mǝn silǝrgǝ: baliƣa zulum ⱪilmanglar, degǝn ǝmǝsmidim? Lekin unimidinglar. Mana ǝmdi uning ⱪan ⱪǝrzi bizdin soriliwatidu, — dedi.
23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.
Əmma Yüsüp ular bilǝn tǝrjiman arⱪiliⱪ sɵzlǝxkǝqkǝ, ular Yüsüpning ɵz gǝplirini uⱪup turuwatⱪinini bilmidi.
24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.
U ulardin ɵzini qǝtkǝ elip, yiƣlap kǝtti. Andin ularning ⱪexiƣa yenip kelip, ularƣa yǝnǝ sɵz ⱪilip, ularning arisidin Ximeonni tutup, ularning kɵz aldida baƣlidi.
25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.
Andin Yüsüp ǝmr qüxürüp, ularning taƣarliriƣa axliⱪ toldurup, ⱨǝr birsining pulini ⱪayturup taƣiriƣa selip ⱪoyup, sǝpǝr ⱨazirliⱪlirimu berilsun dǝp buyruwidi, ularƣa xundaⱪ ⱪilindi.
26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.
Xuning bilǝn akiliri exǝklirigǝ axliⱪlirini artip, xu yǝrdin kǝtti.
27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.
Əmma ɵtǝnggǝ kǝlgǝndǝ ulardin biri exikigǝ yǝm bǝrgili taƣirini eqiwidi, mana, ɵz puli taƣarning aƣzida turatti.
28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?
U ⱪerindaxliriƣa: — Mening pulumni ⱪayturuwetiptu. Mana u taƣirimda turidu, dedi. Buni anglap ularning yüriki su bolup, titrixip bir-birigǝ: — Bu Hudaning bizgǝ zadi nemǝ ⱪilƣinidu? — deyixti.
29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:
Ular Ⱪanaan zeminiƣa, atisi Yaⱪupning ⱪexiƣa kelip, bexidin ɵtkǝn ⱨǝmmǝ wǝⱪǝlǝrni uningƣa sɵzlǝp berip:
30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.
— ⱨeliⱪi kixi, yǝni xu zeminning hojisi bizgǝ ⱪopal gǝp ⱪildi, bizgǝ zeminni payliƣuqi jasustǝk muamilǝ ⱪildi;
31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.
ǝmdi biz uningƣa: «Biz bolsaⱪ sǝmimiy adǝmlǝrmiz, jasus ǝmǝsmiz.
32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.
Biz bir atidin bolƣan oƣullar bolup, on ikki aka-uka iduⱪ; biri yoⱪap kǝtti, kiqik inimiz ⱨazir Ⱪanaan zeminida atimizning yenida ⱪaldi» desǝk,
33 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.
Ⱨeliⱪi kixi, yǝni xu zeminning hojisi bizgǝ mundaⱪ dedi: «Mening silǝrning sǝmimiy ikǝnlikinglarni bilixim üqün, ⱪerindaxliringlarning birini mening yenimda ⱪaldurup ⱪoyup, aq ⱪalƣan ailǝnglar üqün axliⱪ elip ketinglar;
34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.
andin kiqik ininglarni ⱪeximƣa elip kelinglar; xundaⱪ ⱪilsanglar, silǝrning jasus ǝmǝs, bǝlki sǝmimiy adǝmlǝr ikǝnlikinglarni bilǝlǝymǝn. Andin ⱪerindixinglarni silǝrgǝ ⱪayturup berimǝn wǝ silǝr zeminda soda-setiⱪ ⱪilsanglar bolidu» — dedi.
35 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.
Əmma xundaⱪ boldiki, ular taƣarlirini tɵkkǝndǝ, mana ⱨǝrbirining puldini ɵz taƣarlirida turatti! Ular wǝ atisi ɵzlirining qigiklik pullirini kɵrgǝndǝ, ⱪorⱪup ⱪelixti.
36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.
Atisi Yaⱪup ularƣa: — Meni oƣlumdin juda ⱪildinglar! Yüsüp yoⱪ boldi, Ximeonmu yoⱪ, ǝmdi Binyaminnimu elip kǝtmǝkqi boluwatisilǝr! Mana bu ixlarning ⱨǝmmisi mening beximƣila kǝldi! — dedi.
37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.
Rubǝn atisiƣa: — Əgǝr mǝn Binyaminni ⱪexingƣa ⱪayturup elip kǝlmisǝm, mening ikki oƣlumni ɵltürüwǝtkin; uni mening ⱪolumƣa tapxurƣin; mǝn uni ⱪexingƣa yandurup elip kelimǝn, — dedi.
38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu. (Sheol h7585)
Lekin Yaⱪup jawab berip: — Oƣlum silǝr bilǝn billǝ u yǝrgǝ qüxmǝydu; qünki uning akisi ɵlüp ketip, u ɵzi yalƣuz ⱪaldi. Mubada yolda ketiwatⱪanda uningƣa birǝr kelixmǝslik kǝlsǝ, silǝr mǝndǝk bir aⱪ qaqliⱪ adǝmni dǝrd-ǝlǝm bilǝn tǝhtisaraƣa qüxüriwetisilǝr, — dedi. (Sheol h7585)

< 1 Mojžišova 42 >