Galatským 2

1 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.

Potem sem po štirinajstih letih ponovno z Barnabom odšel gor v Jeruzalem in s seboj vzel tudi Tita.

2 Vstoupil jsem pak podlé zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prvé.

In gor sem odšel po razodetju in jim posredoval ta evangelij, ki ga oznanjam med pogani, toda skrivaj tem, ki so bili ugledni, da ne bi na kakršenkoli način tekel ali sem tekel zaman.

3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,

Toda niti Tit, ki je bil z menoj, ki je bil Grk, ni bil prisiljen, da se obreže.

4 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.

In to zaradi nepričakovano privedenih lažnih bratov, ki so prišli na skrivnem, da zalezujejo našo svobodo, ki jo imamo v Kristusu Jezusu, da bi nas lahko privedli v suženjstvo;

5 Kterýmž ani na chvilku neustoupili jsme, a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.

katerim nismo niti za eno uro dali prostora s podložnostjo, da bi se evangelijska resnica lahko nadaljevala z vami.

6 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, ač jací někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá, ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.

Toda izmed teh, ki so se zdeli, da so nekaj (karkoli so bili, mi ni važno; Bog ne sprejema človeške zunanjosti), kajti tisti, ki so se zdeli, da so nekaj, mi na posvetovanju niso ničesar dodali,

7 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,

temveč nasprotno, ko so videli, da je bil evangelij neobreze zaupan meni, kakor je bil evangelij obreze Petru

8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany, )

(kajti, kdor je učinkovito deloval v Petru k apostolstvu obrezanih, isti je bil mogočen v meni za pogane).

9 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy kázali.

In ko so Jakob, Kefa in Janez, ki se zdijo, da so stebri, zaznali milost, ki mi je bila dana, so meni in Barnabu podali desnice družabništva, da bi midva šla k poganom, oni pa k obrezanim.

10 Toliko abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.

Le želeli so, da bi se spominjala revnih; isto kar sem si tudi sam prizadeval storiti.

11 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.

Toda ko je Peter prišel v Antiohijo, sem se mu v obraz uprl, ker je bil za ošteti.

12 Nebo prvé než přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.

Kajti preden so prišli nekateri od Jakoba, je jedel s pogani. Toda ko so prišli, se je umaknil in se oddvojil, ker se je bal teh, ki so bili iz obreze.

13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, tak že i Barnabáš uveden byl v to jejich pokrytství.

In prav tako so se z njim pretvarjali drugi Judje; do te mere, da je bil tudi Barnaba zapeljan z njihovim pretvarjanjem.

14 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu nutíš?

Toda ko sem videl, da niso živeli pošteno, glede na resnico evangelija, sem pred vsemi temi rekel Petru: »Če ti, ki si Jud, živiš po načinu poganov, ne pa, kakor počno Judje, zakaj siliš pogane, da živijo, kakor počno Judje?«

15 My přirození Židé, a ne pohané hříšní,

Mi, ki smo Judje po naravi, ne pa poganski grešniki,

16 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.

vemo, da človek ni opravičen po delih postave, temveč po veri v Jezusa Kristusa, celó mi smo verovali v Jezusa Kristusa, da bi bili lahko opravičeni po veri v Kristusa, ne pa po delih postave, kajti po delih postave ne bo opravičeno nobeno meso.

17 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.

Toda če smo, medtem ko si prizadevamo biti opravičeni po Kristusu, tudi mi sami spoznani [za] grešnike, je potemtakem Kristus služabnik greha? Bog ne daj.

18 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.

Kajti če ponovno gradim stvari, ki sem jih uničil, samega sebe delam prestopnika.

19 Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.

Kajti po postavi sem mrtev postavi, da bi lahko živel Bogu.

20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.

Križan sem s Kristusom, pa vendar živim; vendar ne jaz, temveč Kristus živi v meni. In življenje, ki ga sedaj živim v mesu, živim po veri v Božjega Sina, ki me je ljubil in dal zame samega sebe.

21 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z zákona spravedlnost, tedyť Kristus nadarmo umřel.

Ne onemogočam Božje milosti; kajti če je pravičnost prišla po postavi, potem je Kristus umrl zaman.