Galatským 2
1 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.
Ie folo taoñe efats’ amby añe, le nionjomb’e Ierosaleme mb’eo indraike raho nindre amy Barnabasy; nindese’ay ka t’i Titosy.
2 Vstoupil jsem pak podlé zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prvé.
Nionjoñe mb’eo te nentoeñe, aa ie natolako ze atao bey am’ iereo le nampalangeseko am’iereo ty talili-soa fitaroñako amo kilakila ondatio, ke tsy jefa’e i filaisakoy ndra i nilaisakoy.
3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,
Fe ndra i Titosy, Grika, mpiamakoy tsy nazi’ iereo ho savareñe.
4 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
Ie amy zao pok’eo o roahalahi-anifeo, nijekejeke, nifilo ty fidadàn-tika am’ Iesoà Norizañey, handrohy an-tika.
5 Kterýmž ani na chvilku neustoupili jsme, a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.
Fe tsy nimete niandaly am’iereo ndra ora raike zahay, soa te hirekets’ ama’ areo nainai’e ty hatò’ i talili-soay.
6 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, ač jací někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá, ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.
Aa le o atao mpiaoloo, (toe tsy ahoako t’ie inoñe, amy te tsy mirihy t’i Andrianañahare)—toe tsy nahatovoñe inoñ’ inoñ’ amako i mpiaolo rey,
7 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,
te mone, ie nahaoniñe te nafantoke amako i talili-soa’ o tsy sinavatseoy, manahak’ i Petera amo sinavatseo,
8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany, )
(amy te i nifanehake amy Petera ho Firàheñe amo sinavatseoy ro nifanehake amako ka ho amo kilakila ondatio),
9 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy kázali.
le ie nioni’ Iakobe naho i Kefasy vaho i Jaona, i atao fàhañe rey, i falalàñe natolotse ahikoy, le nañity fitàn-kavanam-pilongoañe amako naho amy Barnabasy, te zahay ro homb’ amo kilakila ondatio, naho iereo mb’amo sinavatseo,
10 Toliko abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.
vaho t’ie hahatiahy o rarakeo, fa toe malisa amy zay raho.
11 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.
Aa ie nivotrake Antiokia ao t’i Kefasy, le natreatreko an-dahara’e fa namà-batañe:
12 Nebo prvé než přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.
amy t’ie taolo’ ty nivotraha’ ondaty boak’ am’ Iakobe añe le nitrao-pikama amo kilakila ondatio, fa naho niloneake eo iereo. nihankan-dre, nivìke amy fihembaña’e o mpiamo sinavatseoo.
13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, tak že i Barnabáš uveden byl v to jejich pokrytství.
Nitrao-pamañahiañe ama’e o Jiosy ila’eo, kanao sinoike añe amy famañahiañey ka t’i Barnabasy.
14 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu nutíš?
Aa naho nitreako t’ie tsy nañavelo an-kavantañañe amy hatò’ i talili-soaiy, le hoe raho amy Kefasy añatrefa’ iareo iaby: Naho ihe Jiosy ro mañorike ty fanao’ o kilakila ondatio fa tsy o Jiosio, le ino ty anoroa’o amo kilakila ondatio ty hañavelo manahake o Jiosio?
15 My přirození Židé, a ne pohané hříšní,
Jiosy tika ami’ty nofotse fa tsy mpanan-kakeo boak’ amo kilakila ondatio,
16 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.
fohiñe te tsy mahavantañe ondaty ty fimanemaneañe Hake, fa ty figahiña’ Iesoà Norizañey. Aa le niantoke Iesoà Norizañey tika naho nivantañeñe amy figahinam-patokisa’ i Norizañeiy, le tsy am-pimanemanean-Kake, fa tsy eo ty ama’ nofotse ty ho vantañe’ ty fimanemaneañe Hake.
17 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.
Aa naho ie mipay ho vantañeñe amy Norizañey ro zoeñe te aman-kakeo; mahampitoron-kakeo i Norizañey hao zay? Sondo’e!
18 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.
Fa naho atroako indraike i narotsakoy, le mamente-vatañe te mpiola.
19 Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.
I Hake ty namono i fimanemanean-diliy amako, hivelomako aman’ Añahare,
20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.
niharo niradorado amy Norizañey raho fe tsy zaho ty veloñe, fa mimoneñe amako ato i Norizañey, vaho ty fivelomako ami’ ty nofotse toy henaneo ro ivelomako amy fatokisañe te velome’ i Anan’ Añahare nikoko vaho namoe-ay ho ahikoy.
21 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z zákona spravedlnost, tedyť Kristus nadarmo umřel.
Tsy apoko ty falalàn’ Añahare, fa naho nivantañe’ ty fimanemanean-Kake, le tsy vente’e ty nivetraha’ i Norizañey.
