Kazatel 6

1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

A IA no ka mea pono ole a'u i ike ai malalo iho o ka la, a he mea nui la maluna o na kanaka.

2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

O ke kanaka ka mea a ke Akua i haawi mai ai i ka waiwai nona, a me ka lako me ka hanohano; aole nele iki kona uhane i na mea ana e makemake ai, aka hoi, aole i ae mai ke Akua e ai ia i keia mau mea, aka, ua aiia kana e ka malihini. He mea lapuwale keia, a he mea ino hoi.

3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

Ina i loaa i ke kanaka na keiki hookahi haneri, a ola ia i na makahiki he nui loa, aole okana mai na la o kona mau makahiki, aole nae i maona kona uhane i ka maikai, aole hoi ona wahi e kanuia'i; ke hai aku nei au, ua oi aku ka maikai o ke keiki oiliwale i kona.

4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

No ka mea, ua puka mai oia ma ka lapuwale, a hele aku la ia ma ka pouli, a ua uhiia kona inoa i ka pouli.

5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

Aole hoi ia i nana i ka la, aole oia i ike iki, ua oi aku ko ia nei oluolu i ko ia la.

6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

Oia, ina e ola ia i na makahiki hookahi tausani ke paluaia, aole hoi oia i ike i ka maikai. Aole anei e hele na mea a pau i kahi hookahi?

7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

O na hana a pau a ke kanaka, na kona waha iho no ia, aole nae i maona kona opu.

8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

Ma na mea hea i oi aku ai ka mea naauao mamua o ka mea naaupo? Heaha ka mea i loaa i ka ilihune, ka mea i ike i ka hele ana imua o ka poe ola?

9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

Ua oi aku ka maikai o ka ike maka ana mamua o ka hele ana'ku o ka manao. He mea lapuwale keia, a me ka luhi hewa.

10 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

O ka mea i hala aku nei, ua kapaia kona inoa, a o ke kanaka hoi ua ikeia oia, aole hiki ia ia ke ku e i ka mea mana mamua ona.

11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

Nolaila, ua mahuahua ka lapuwale ma na mea he nui loa; a pehea la e pono ai ke kanaka?

12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

No ka mea, owai ka mea i ike i ka mea e pono ai ke kanaka i kona ola ana, i na la a pau o kona ola lapuwale ana i hoopau ai me he aka la; a owai hoi ka mea nana e hai aku i ke kanaka i na mea e hiki mai ana mahope ona malalo iho o ka la?