2 Korintským 10
1 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti jsem k vám směle dověrný.
Now I Paul, myself, entreat you by the humility and gentleness of Christ, I who in your presence am lowly among you, but being absent am bold toward you.
2 Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili.
Yes, I beg you that I may not, when present, show courage with the confidence with which I intend to be bold against some, who consider us to be walking according to the flesh.
3 V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme,
For though we walk in the flesh, we do not wage war according to the flesh;
4 (Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad, )
for the weapons of our warfare are not of the flesh, but mighty before God to the throwing down of strongholds,
5 Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,
throwing down imaginations and every high thing that is exalted against the knowledge of God and bringing every thought into captivity to the obedience of Christ,
6 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.
and being in readiness to avenge all disobedience when your obedience is made full.
7 Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.
Do you look at things only as they appear in front of your face? If anyone trusts in himself that he is Christ’s, let him consider this again with himself, that even as he is Christ’s, so we also are Christ’s.
8 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;
For even if I boast somewhat abundantly concerning our authority, which the Lord gave for building you up and not for casting you down, I will not be ashamed,
9 Abych se nezdál listy strašiti vás.
that I may not seem as if I desire to terrify you by my letters.
10 Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.
For, “His letters”, they say, “are weighty and strong, but his bodily presence is weak, and his speech is despised.”
11 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce.
Let such a person consider this, that what we are in word by letters when we are absent, such are we also in deed when we are present.
12 Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě.
For we are not bold to number or compare ourselves with some of those who commend themselves. But they themselves, measuring themselves by themselves, and comparing themselves with themselves, are without understanding.
13 My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám.
But we will not boast beyond proper limits, but within the boundaries with which God appointed to us, which reach even to you.
14 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.
For we do not stretch ourselves too much, as though we did not reach to you. For we came even as far as to you with the Good News of Christ,
15 My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno,
not boasting beyond proper limits in other men’s labors, but having hope that as your faith grows, we will be abundantly enlarged by you in our sphere of influence,
16 Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se.
so as to preach the Good News even to the parts beyond you, not to boast in what someone else has already done.
17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.
But “he who boasts, let him boast in the Lord.”
18 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.
For it is not he who commends himself who is approved, but whom the Lord commends.
