1 Korinčanima 10

1 Jer ne bih, braćo, htio da budete u neznanju: oci naši svi bijahu pod oblakom, i svi prijeđoše kroz more,

Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta,

2 i svi su se na Mojsija krstili u oblaku i u moru,

a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost.

3 i svi su isto duhovno jelo jeli,

Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha

4 i svi su isto duhovno piće pili. A pili su iz duhovne stijene koja ih je pratila; stijena bijaše Krist.

a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus.

5 Ali većina njih nije bila po volji Bogu: ta poubijani su po pustinji.

A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti.

6 To bijahu pralikovi naši: da ne žudimo za zlima kao što su žudjeli oni.

Nechť se nám stanou výstražným příladem.

7 I ne budite idolopoklonici kao neki od njih, kako je pisano: Posjeda narod da jede i pije pa ustadoše da igraju.

Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc.

8 I ne podajimo se bludu kao što se neki od njih bludu podaše i padoše u jednom danu dvadeset i tri tisuće.

9 I ne iskušavajmo Gospodina kao što su ga neki od njih iskušavali te od zmija izginuli.

Nesvádějte lidské špatnosti na Boha,

10 I ne mrmljajte kao što neki od njih mrmljahu te izgiboše od Zatornika.

neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt.

11 Sve se to, kao pralik, događalo njima, a napisano je za upozorenje nama, koje su zapala posljednja vremena. (aiōn g165)

Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá. (aiōn g165)

12 Tko dakle misli da stoji, neka pazi da ne padne.

Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist.

13 Nije vas zahvatila druga kušnja osim ljudske. Ta vjeran je Bog: neće pustiti da budete kušani preko svojih sila, nego će s kušnjom dati i ishod da možete izdržati.

Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.

14 Zato, ljubljeni moji, bježite od idolopoklonstva.

Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou?

15 Kao razumnima velim: sudite sami što govorim.

16 Čaša blagoslovna koju blagoslivljamo nije li zajedništvo krvi Kristove? Kruh koji lomimo nije li zajedništvo tijela Kristova?

17 Budući da je jedan kruh, jedno smo tijelo mi mnogi; ta svi smo dionici jednoga kruha.

Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.

18 Gledajte Izraela po tijelu! Koji blaguju žrtve nisu li zajedničari žrtvenika?

Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář.

19 Što dakle hoću reći? Idolska žrtva da je nešto? Ili idol da je nešto?

Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic.

20 Naprotiv, da pogani vrazima žrtvuju, ne Bogu. A neću da budete zajedničari vražji.

Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali.

21 Ne možete piti čašu Gospodnju i čašu vražju. Ne možete biti sudionici stola Gospodnjega i stola vražjega.

Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem.

22 Ili da izazivamo ljubomor Gospodnji? Zar smo jači od njega?

Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?

23 “Sve je slobodno!” Ali - sve ne koristi. “Sve je dopušteno!” Ali - sve ne saziđuje.

Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním.

24 Nitko neka ne traži svoje, nego dobro drugoga.

Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.

25 Sve što se prodaje na tržnici, jedite ništa ne ispitujući poradi savjesti.

Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla.

26 Ta Gospodnja je zemlja i sve na njoj!

Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu.

27 Pozove li vas koji nevjernik i želite se odazvati, jedite što vam se ponudi ništa ne ispitujući poradi savjesti.

Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží.

28 Ako vam tko reče: “To je žrtvovano”, ne jedite poradi onoga koji vas je upozorio, i savjesti.

Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí. Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím?

29 Savjesti mislim, ne svoje, nego onoga drugoga. Ta zašto da moju slobodu druga savjest sudi?

30 Ako sa zahvalom sudjelujem, zašto da me grde zbog onoga za što zahvaljujem?

Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?

31 Dakle, ili jeli, ili pili, ili drugo što činili, sve na slavu Božju činite.

Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě.

32 Ne budite na sablazan ni Židovima, ni Grcima, ni Crkvi Božjoj,

Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům.

33 kao što i ja svima u svemu ugađam ne tražeći svoju korist, nego što koristi mnogima na spasenje.

I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc. Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.