< Johan 10 >

1 “Nangmih taengah rhep rhep kan thui, thohka lamloh tu vongup khuila kun pawt tih a hloeh la aka yoeng tah hlanghuen neh dingca ni.
Em verdade, em verdade vos digo, que aquele que no curral das ovelhas não entra pela porta, mas sobe por outra parte, é ladrão, e assaltante.
2 Tedae tu kah tudawn la aka om tah thohka longah kun.
Mas aquele que entra pela porta é o pastor de ovelhas.
3 Anih te imtawt loh thohka a ong pah tih tu loh a ol te a yaak. Amah kah tu te khaw a ming neh a khue tih a mawt.
A este o porteiro abre, e as ovelhas ouvem sua voz, e a suas ovelhas chama nome por nome, e as leva fora.
4 Amah kah te boeih a hlah vaengah a hmaiah cet tih tu rhoek loh a ol te a hmat uh dongah anih te a vai uh.
E quando tira fora suas ovelhas, vai adiante delas, e as ovelhas o seguem, porque conhecem sua voz.
5 Tedae hlanglang tah vai uh loengloeng pawt vetih hlanglang kah ol te a hmat uh pawt dongah anih taeng lamloh rhaelrham uh ni,” a ti nah.
Mas ao estranho em maneira nenhuma seguirão, ao invés disso dele fugirão; porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 Hekah thuidoeknah he amih taengah Jesuh loh a thui dae amih taengah a thui te metla a om khaw tekah rhoek loh ming uh pawh.
Esta parábola Jesus lhes disse; porém eles não entenderam que era o que lhes falava.
7 Te donagah Jesuh loh, “Nangmih taengah rhep rhep kan thui, Kai tah tu thohka la ka om.
Voltou pois Jesus a lhes dizer: Em verdade, em verdade vos digo, que sou a porta das ovelhas.
8 Kai hmaikah aka pawk boeih tah hlanghuen neh dingca rhoek ni. Tedae tu loh amih ol te a hnatun moenih.
Todos quantos vieram antes de mim, são ladrões e assaltantes; mas as ovelhas não os ouviram.
9 Kai tah thohka la ka om, u khaw kai lamloh a kun atah daem vetih a voei a bal ah rhamtlim a hmuh ni.
Eu sou a porta; se alguém entrar por mim, será salvo; e entrará, e sairá, e achará pasto.
10 Hlanghuen tah huen ham, ngawn ham neh poci sak ham pawt atah ha pawk moenih. Kai tah hingnah a khueh uh phoeiah a puehsoi dang sak ham ka pawk.
O ladrão não vem, senão para roubar, matar, e destruir; eu vim para que tenham vida, e [a] tenham em abundância.
11 Kai tah tudawn then la ka om. Tudawn then loh a hinglu te tu rhoek ham a hmoel.
Eu sou o bom Pastor; o bom Pastor dá sua vida pelas ovelhas.
12 Kutloh tah tudawn lam khaw om pawh. A tu khaw amah kah om pawh. Uithang ha pawk te a hmuh vaengah tu a hno tih a rhaelrham tak dongah uithang loh a poelyoe tih a thaek.
Mas o contratado a dinheiro, e que não é o pastor, a quem as ovelhas não pertencem, vê o lobo vir, deixa as ovelhas, e foge; o lobo as captura, e dispersa as ovelhas.
13 Kutloh la a om dongah tu ham anih a ngaihuet pawh.
E o contratado foge, porque é contratado, e não tem cuidado das ovelhas.
14 Kai tah tudawn then la ka om dongah kamah kah rhoek te ka ming tih kamah kah rhoek loh kai m'ming uh.
Eu sou o bom Pastor, e conheço as minhas, e pelas minhas sou conhecido.
15 Pa loh kai m'ming tih kai loh pa te ka ming vanbangla ka hinglu te khaw tu rhoek ham ka hmoel.
Como o Pai me conhece, assim também também eu conheço o Pai; e dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Tedae hekah vongup ah aka om mueh tu a tloe rhoek te ka khueh pueng. Amih khaw ka khue ham a kuek. Te vaengah kai ol te a yaak uh vetih tuping pakhat, tudawn pakhat la om uh ni.
Ainda tenho outras ovelhas que não são deste curral; a estas também me convém trazer, e ouvirão minha voz, e haverá um rebanho, [e] um pastor.
17 Kai loh ka hinglu te koep dang ham ka voeih dongah pa loh kai n'lungnah.
Por isso o Pai me ama, porque dou a minha vida para tomá-la de volta.
18 Kai lamkah hingnah te a rhawt uh thai moenih. Tedae te te kai kamah lamkah ni ka voeih. Te te voeih ham saithainah ka khueh tih koep lat ham khaw saithainah ka khueh. Hekah olpaek he a pa taeng lamkah ka dang,” koep a ti nah.
Ninguém a tira de mim, mas eu de mim mesmo a dou; tenho poder para a dar, e tenho poder para tomá-la de volta. Este mandamento recebi de meu Pai.
19 Hekah olka kongah Judah rhoek khuiah paekboenah koep om.
Voltou, pois, a haver divisão entre os judeus, por causa dessas palavras.
20 Te dongah amih khuikah a kumngai loh, “Rhaithae a kaem tih ang coeng, balae tih anih ol na hnatun uh?” a ti uh.
E muitos deles diziam: Ele tem demônio, e está fora de si; para que o ouvis?
21 A tloe rhoek loh, “He tah rhaithae aka kaem kah olka la om mahpawh. Rhaithae loh mikdael kah mik tueng sak thai pawt maco?” a ti uh.
Outros diziam: Estas palavras não são de um endemoninhado; por acaso pode um demônio dar vista aos cegos?
22 Te vaengah sikca la om tih Jerusalem ah imciim khotue te om.
E era a festa da renovação [do Templo] em Jerusalém, e era inverno.
23 Te vaengah Jesuh tah Bawkim kah Solomon impup ah pongpa.
E andava Jesus passeando no Templo, na entrada de Salomão.
24 Te vaengah Judah rhoek loh amah te a vael uh tih, “Mevaeng duela kaimih kah hinglu te na ngaihlih sak eh? Khrih la na om atah kaimih taengah sayalh la thui lah,” a ti nauh.
Rodearam-no, então, os Judeus, e lhe disseram: Até quando farás nossa alma em dúvida? Se tu és o Cristo, dize-nos abertamente.
25 Jesuh loh amih te, “Nangmih taengah ka thui dae na tangnah uh pawh. A pa ming neh ka bibi saii long te kai kawng a phong.
Respondeu-lhes Jesus: Já vos tenho dito, e não credes. As obras que eu faço em nome de meu Pai, essas testemunham de mim.
26 Tedae kai kah tu khuiah na om uh pawt dongah na tangnah uh pawh.
Mas vós não credes, porque não sois de minhas ovelhas, como já vos tenho dito.
27 Ka tu rhoek tah ka ol te a yaak uh tih kai long khaw amih te ka ming dongah kai m'vai uh.
Minhas ovelhas ouvem minha voz, e eu as conheço, e elas me seguem.
28 Kai loh amih taengah dungyan hingnah ka paek tih kumhal duela poci uh loengloeng mahpawh. Te dongah amih te khat khat long khaw kai kut lamloh poelyoe mahpawh. (aiōn g165, aiōnios g166)
E eu lhes dou a vida eterna, e para sempre não perecerão, e ninguém as arrancará de minha mão. (aiōn g165, aiōnios g166)
29 A pa loh kai m'paek coeng te tah tanglue la boeih om tih pa kut lamkah te a poelyoe thai moenih.
Meu Pai, que [as] deu para mim, é maior que todos; e ninguém pode arrancá-las da mão de meu Pai.
30 Kai neh pa tah pakhat ni,” a ti nah.
Eu e o Pai somos um.
31 Judah rhoek loh amah te dae ham lungto koep a muk uh.
Voltaram pois os Judeus a tomar pedras para o apedrejarem.
32 Jesuh loh amih te, “Pa lamkah khoboe then te nangmih muep kan tueng coeng. Te khuiah mebang khoboe nen nim kai nan dae uh eh,” a ti nah.
Respondeu-lhes Jesus: Muitas boas obras de meu Pai vos tenho mostrado; por qual obra destas me apedrejais?
33 Judah rhoek loh amah te, “Khoboe then dongah pawt tih soehsalnah neh nang hlang la aka om loh Pathen la namah te na sa uh dongah nang te kan dae uh,” a ti nauh.
Responderam-lhe os judeus dizendo: Por boa obra não te apedrejamos, mas pela blasfêmia; e porque sendo tu homem, a ti mesmo te fazes Deus.
34 Amih te Jesuh loh, “Nangmih taengah ka thui dae na tangnah uh pawh. A pa ming neh ka bibi saii long te kai kawng a phong.
Respondeu-lhes Jesus: Não está escrito em vossa Lei: Eu disse: Sois deuses?
35 Pathen kah olka aka dang te Pathen rhoek la a khue atah cacim te a phae thai moenih.
Pois se [a Lei] chamou deuses a aqueles, para quem a palavra de Deus foi feita, (e a Escritura não pode ser quebrada);
36 Pa loh a cil tih diklai la a tueih loh, ' Kai Pathen capa ni,' ka ti dongah a salpham tila na thui uh a?
[A mim], a quem o Pai santificou, e ao mundo enviou, dizeis vós: Blasfemas; porque disse: Sou Filho de Deus?
37 A pa kah bibi te ka saii pawt atah kai n'tangnah uh boeh.
Se não faço as obras de meu Pai, não creiais em mim.
38 Tedae ka saii atah kai nan tangnah uh pawt cakhaw kai ah a pa om tih kai khaw a pa dongah ka om tila na ming uh tih phat om ham bibi te tangnah uh,” a,” a ti nah.
Porém se eu as faço, e não credes em mim, crede nas obras; para que conheçais e creiais que o Pai está em mim, e eu nele.
39 Te dongah amah te tuuk ham koep a mae uh dae amih kut lamkah loh vik cet.
Então procuravam outra vez prendê-lo; e ele saiu de suas mãos.
40 Te phoeiah Jordan rhalvangan la koep cet tih pahoi naeh. Te hmuen ah te Johan om lamhma tih a nuem.
E voltou a ir para o outro lado do Jordão, ao lugar onde João primeiro batizava; e ficou ali.
41 Te vaengah a taengla muep a paan uh tih, “Johan loh miknoek saii ngawn pawt dae Johan loh anih kawng a thui boeih te thuem,” a ti uh.
E muitos vinham a ele, e diziam: Em verdade que nenhum sinal fez João; mas tudo quanto João disse deste era verdade.
42 Te dongah tekah rhoek loh amah te muep a tangnah uh.
E muitos ali creram nele.

< Johan 10 >