2 Korin 2

1 Palungsethaih hoiah nangcae khae kang zoh let han ai boeh, tiah lok ka takroek boeh.

Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

2 Nangcae palung kang set o sak ving nahaeloe, palung ka setsak ih kaminawk mah ai ah loe, mi mah maw kai palung anghoesak tih?

Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

3 Kang hoehaih loe nangcae boih anghoehaih ah oh, tiah oephaih ka tawnh, kang zoh naah, kai anghoesak kaminawk khae hoiah palungsethaih ka hnuk moeng han ai ah to tiah ca kang tarik o.

A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

4 Nangcae nuiah kating ai amlunghaih ka tawnh, tiah na panoek o moe, palung na set o han ai ih ni patangkhanghaih, poek amtanghaih, paroeai mikkhraetui krakhaih hoiah ca kang tarik o.

Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

5 Nangcae thung ih kami maeto mah palung saesak nahaeloe, anih mah kai palung na saesak ai, nangcae thung ih thoemto kaminawk mah ni palung ang set o sak: nangcae raihaih tongsak han ka koeh ai.

Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.

6 Kapop kami mah khaeh ih lok baktiah ni kami maeto mah sakpazae ih hmuen pongah danpaek han oh.

Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

7 Palungsethaih mah pazawk hmoek han ai ah, to baktih zaehaih sah kami to buenglueng tamlet ah na tahmen o moe, na pathloep o lat han oh.

Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

8 To pongah anih na palunghaih to tangtang ah amtuengsak hanah kang pacae o.

Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

9 Hmuen boih ah ka thuih ih lok baktiah na sak o maw sah ai, tiah panoek hanah hae ca hae kang tarik o.

Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

10 Zaehaih na tahmen o ih kami to, kaimah doeh ka tahmen toeng: kawbaktih zaehaih doeh ka tahmen nahaeloe, nangcae rang hoiah ni Kri ah ka tahmen:

Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

11 to tih ai nahaeloe Setan mah aicae pazawk moeng tih: aicae loe anih pacaenghaih panoek kami ah ni a oh o.

Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

12 Kri tamthanglok hoih thuih hanah Troas vangpui ah ka caeh naah, Angraeng mah kai hanah loklam ang paongh pae,

Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

13 kam nawk Titu to ka hnu ai pongah, poek monghaih roe ka tawn ai: to pongah kalah hnukbang kaminawk to ka caehtaak moe, kaimah loe Macedonia prae ah ka caeh.

Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

14 Anih panoekhaih loe hmuihoih ah oh moe, ahmuen kruekah Kri panoekhaih pungsak hanah, Sithaw mah aicae abom pongah, vaihi Kri ah aicae han taahaih hnusakkung, Sithaw khaeah oephaih om nasoe.

Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

15 Pahlong kaminawk hoi kanghmaa kaminawk hanah, aicae loe Sithaw khaeah Kri ih hmuihoih ah ni a oh o:

Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

16 aicae loe anghmaa kami maeto hanah duek khoek to duekhaih hmuihoih ah a oh o, kalah pahlong kaminawk hanah loe hinghaih paekkung hinghaih hmuihoih ah a oh o. To tih nahaeloe hae hmuen hoiah akoep kami mi maw kaom?

Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

17 Aicae loe Sithaw ih lok amrosak, pop parai kaminawk baktiah a om o ai: palung angpaekhaih hoiah Sithaw koehhaih baktiah ni, Sithaw hmaa ah Kri tamthanglok to a thuih o.

Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.