Лука 23
1 Тогава цялото множество техни хора стана и Го заведе при Пилата.
Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2 О И Пилат пак им извика, като желаеше да пусне Исуса.
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3 А Пилат Го попита, думайки: Ти ли си Юдейският цар? А Той в отговор му каза: Ти право казваш.
Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4 И Пилат рече на главните свещеници и на народа: Аз не намирам никаква вина в Тоя човек.
I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5 А те по-настойчиво казваха: Той вълнува людете, понеже поучава по цяла Юдея, като е почнал от Галилея и е следвал даже до тук.
Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6 А Пилат, като чу това, попита дали е галилеянин човекът.
Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7 И като узна, че е от Иродовата област, изпрати Го до Ирода, който и той беше през тия дни в Ерусалим.
A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8 А Ирод, като видя Исуса, много се зарадва, защото отдавна желаеше да Го види, понеже бе слушал за Него; и надяваше се да види някое знамение от Него.
Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.
9 И запитваше Го с много думи, но Той нищо не му отговори.
I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10 А главните свещеници и книжниците стояха и силно Го обвиняваха.
Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce.
11 Но Ирод с войниците си, презирайки Го, след като Му се поруга, облече Го във великолепна дреха, и Го прати обратно на Пилата.
A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12 В същия ден Ирод и Пилат се сприятелиха помежду си, защото преди това враждуваха един против друг.
I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13 Тогава Пилат свика главните свещеници, началници и народа, и рече им:
Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14 Доведохте ми Тоя човек като един, който развращава людете; но, ето, аз Го разпитах пред вас, и не намерих в Тоя човек никаква вина относно онова, за което Го обвинявате.
Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.
15 Нито пък Ирод е намерил; защото Го е изпратил обратно до нас; и ето, Той не е сторил нищо, което заслужава смъртно наказание.
Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16 И тъй, като Го накажа, ще Го пусна.
Protože potrestaje, propustím ho.
17 А той се задължаваше да им пуща на всеки празник по един затворник].
Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.
18 Но те всички едногласно изкрещяха, казвайки: Махни Този и пусни ни Варава.
Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.
19 (който, за някаква размирица, станала в града, и за убийство, бе хвърлен в тъмница).
Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20 И Пилат пак им извика, като желаеше да пусне Исуса.
Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.
21 А те крещяха, казвайки: Разпни Го! Разпни Го!
Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.
22 А той трети път им каза: Че какво зло е сторил Той? Аз не намирам в Него нищо, за което да заслужава смърт; и тъй, като Го накажа, ще Го пусна.
A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.
23 Но те настояваха със силни гласове, искайки да бъде разпнат; и техните гласове надделяха.
Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží.
24 И Пилат реши да изпълни искането им:
Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25 Пусна онзи, когото искаха, който за размирица и убийство бе хвърлен в тъмница; а Исуса предаде на волята им.
I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26 И когато Го поведоха, хванаха някого си Симона киринеец, който се връщаше от нива, и сложиха на него кръста, за да го носи подир Исуса.
A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.
27 И след Него вървяха голямо множество от народ и от жени, които плачеха за Него.
I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.
28 А Исус се обърна към тях и рече: Дъщери ерусалимски, недейте плака за Мене, но плачете за себе си и за чадата си;
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29 защото, ето идат дни, когато ще рекат: Блажени неплодните, и утробите, които не са раждали, и съсците, които не са кърмили.
Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30 Тогава ще почнат да казват на планините: Паднете върху нас, и на хълмовете: Покрийте ни.
Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.
31 Защото, ако правят това с суровото дърво, какво ще правят със сухото?
Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32 И с Него караха и други двама, които бяха злодейци, за да ги погубят.
Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33 И когато стигнаха на мястото, наречено Лобно, там разпнаха Него и злодейците, единият отдясно Му, а другият отляво.
A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34 А Исус каза: Отче, прости им, защото не знаят какво правят. И като разделиха дрехите Му, хвърлиха жребие за тях.
Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.
35 И людете стояха та гледаха. Още и началниците Го ругаеха, казвайки: Други е избавил; нека избави Себе Си, ако Този е Божият Христос, Неговият Избраник.
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36 Тоже и войниците Му се подиграваха като се приближаваха и Му поднасяха оцет, и казваха:
Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37 Ако си Юдейският цар, избави Себе Си.
A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.
38 А над него имаше и надпис: Тоя е Юдейският Цар.
A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39 И един от обесените злодейци Го хулеше, казвайки: Нали си Ти Христос? Избави Себе Си и нас!
Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40 А другият в отговор го смъмра, като каза: Ни от Бога ли се не боиш ти, който си под същото осъждение?
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?
41 И ние справедливо сме осъдени, защото получаваме заслуженото от това, което сме сторили; а Този не е сторил нищо лошо.
A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42 И каза: [Господи] Исусе, спомни си за мене, когато дойдеш в Царството Си.
I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43 А [Исус] му рече: Истина ти казвам, днес ще бъдеш с Мене в рая.
I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44 А беше вече около шестият час, и тъмнина покриваше цялата земя до деветия час,
A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45 като потъмня слънцето; и завесата на храма се раздра през средата.
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.
46 И Исус извика със силен глас и рече: Отче, в Твоите ръце предавам духа Си. И това като рече, издъхна.
A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47 И стотникът като видя станалото, прослави Бога, като каза: Наистина този човек бе праведен.
A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48 А всичките множества, надошли на това зрелище, като виждаха какво стана, връщаха се биещи се в гърди.
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49 А всичките негови познайници и жените, които бяха дошли подир Него от Галилея, стояха надалеч и гледаха това.
Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.
50 И ето, един човек, на име Иосиф, който беше съветник, човек добър и праведен,
A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51 който не беше се съгласил с намерението и делото им, - от юдейския град Ариматея, човек, който ожидаше Божието царство,
Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;
52 той отиде при Пилата и поиска Исусовото тяло.
Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.
53 И като го сне, обви го с плащаница, и положи го в гроб, изсечен в скала, гдето никой не бе още полаган.
A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.
54 И беше приготвителен ден, и съботата настъпваше.
A byl den připravování, a sobota se začínala.
55 И жените, които бяха дошли с Него от Галилея, вървяха изподире и видяха гроба и как беше положено тялото Му.
Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56 И като се върнаха, приготвиха аромати и миро; и в съботата си почиваха според заповедта.
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.
