Лука 22
1 О А Той им рече: Ето, като влезте в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; идете подир него в къщата, в която влезе,
Přiblížily se Velikonoce.
2 И главните свещеници и книжниците обмисляха как да Го умъртвят; защото се бояха от людете.
Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
3 Тогава влезе Сатаната в Юда, наречен Искариот, който беше от числото на дванадесетте;
Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,
4 и той отиде и се сговори с главните свещеници и началниците на стражата, как да им Го предаде.
odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.
5 И те се зарадваха, и се обещаха да му дадат пари.
Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.
6 И той се съгласи, и търсеше сгоден случай да Го предаде, когато би отсъствувало множеството.
Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
7 И настана денят на безквасните хлябове, когато трябваше да жертвуват пасхата.
Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.
8 И прати Исус Петра и Иоана, и рече: Идете и ни пригответе, за да ядем пасхата.
Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.
9 А те Му казаха: Где искаш да приготвим?
Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“
10 А той им рече: Ето, като влезете в града, ще ви срещне човек, който носи стомна с вода; идете подир него в къщата, в която влезе,
Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:
11 и речете на стопанина на къщата: Учителят ти казва: Где е приемната стая, в която ще ям пасхата с учениците Си?
‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘
12 И той ще ви посочи голяма горна стая, постлана; там пригответе.
Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“
13 И като отидоха, намериха както им беше казал; и приготвиха пасхата.
Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
14 И като дойде часът, Той седна на трапезата, и апостолите с Него.
Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.
15 И рече им: Твърде много съм желал да ям тази пасха с вас преди да страдам;
Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.
16 защото ви казвам, че няма вече да я ям докле се не изпълни в Божието царство.
Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“
17 И като прие чаша, благодари и рече: Вземете това и разделете го помежду си;
Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,
18 защото ви казвам, че няма вече да пия от плода на лозата, докато не дойде Божието царство.
řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.
19 И взе хляб, и, като благодари, разчупи го, даде им, и рече: Това е Моето тяло, което за вас се дава; това правете за Мое възпоменание.
Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“
20 Така взе и чашата подир вечерята, и рече: Тази чаша е новият завет в Моята кръв, която за вас се пролива.
Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.
21 Но, ето, ръката на този, който Ме предава, е с Мене на трапезата.
Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.
22 Защото Човешкият Син наистина отива, според както е било определено; но горко на този човек, чрез когото се предава!
Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“
23 И те почнаха да се питат помежду си, кой ли от тях ще е този, който ще стори това.
Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.
24 Стана още и препирня помежду им, кой от тях се счита за по-голям.
Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.
25 А Той им рече: Царете на народите господаруват над тях, и тия, които ги владеят се наричат благодетели.
Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.
26 Но вие недейте така; а по-големият между вас нека стане като по-младият, и който началствува - като онзи, който слугува.
U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.
27 Защото кой е по-голям, този, който седи на трапезата ли, или онзи, който слугува? Не е ли този, който седи на трапезата? Но Аз съм всред вас, като онзи, който слугува.
Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
28 А вие сте ония, които устояхте с Мене в Моите изпитни.
Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.
29 Затова, както Моят Отец завещава царство на Мене, а Аз завещавам на вас,
Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,
30 да ядете и да пиете на трапезата Ми в Моето царство; и ще седнете на престола да съдите дванадесетте Израилеви племена.
abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
31 [И Рече Господ]: Симоне, Симоне, ето, Сатана ви изиска всички, за да ви пресее като жито;
Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,
32 но Аз се молих за тебе, да не отслабне твоята вяра; и ти, когато се обърнеш, утвърди братята си.
ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“
33 Петър Му рече: Господи, готов съм да отида с Тебе и в тъмница и на смърт.
Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“
34 А Той рече: Казвам ти, Петре, петелът няма да пее днес, докато не си се отрекъл три пъти, че Ме не познаваш.
Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“
35 И рече им: Когато ви пратих без кесия, без торба и без обуща, останахте ли лишени от нещо? А те казаха: От нищо.
Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“
36 И рече им: Но сега, който има кесия, нека я вземе, така и торба; и който няма кесия нека продаде дрехата си и нека си купи нож;
Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.
37 защото ви казвам, че трябва да се изпълни в Мене и това писание: "И към беззаконници биде причислен", защото писаното за Мене наближава към своето изпълнение.
Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“
38 И те рекоха: Господи, ето тук има два ножа. А Той им рече: Доволно е.
Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“Ježíš odpověděl: „To stačí.“
39 И излезе да отиде по обичая Си на Елеонския хълм; подир Него отидоха и учениците.
Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.
40 И като се намери на мястото, рече им: Молете се да не паднете в изкушение.
Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“
41 И Той се отдели от тях колкото един хвърлей камък, и като коленичи, молеше се, думайки:
Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:
42 Отче, ако щеш, отмини Ме с тази чаша; обаче, не Моята воля, но Твоята да бъде.
„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“
43 И яви Му се ангел от небето и Го укрепяваше.
Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.
44 И като беше на мъка, молеше се по-усърдно; и потта Му стана като големи капки кръв, които капеха на земята.
Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.
45 И като стана от молитвата, дойде при учениците и ги намери заспали от скръб; и рече им:
Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.
46 Защо спите? Станете и молете се, за да не паднете в изкушение.
Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
47 Докато още говореше, ето едно множество; и този, който се наричаше Юда, един от дванадесетте, вървеше пред тях; и приближи се до Исуса, за да Го целуне.
Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 А Исус му рече: Юдо, с целувка ли предаваш Човешкия Син?
Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“
49 И тия, които бяха около Исуса, като видяха какво щеше да стане, рекоха: Господи, да ударим ли с нож?
Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“
50 И един от тях удари слугата на първосвещеника и му отсече дясното ухо,
A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.
51 а Исус проговори, казвайки: Оставете до тука; и допря се до ухото му и го изцели.
Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.
52 А на дошлите против Него главни свещеници, началници на храмовата стража и на старейшините Исус рече: Като срещу разбойник ли сте излезли с ножове и сопи?
Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.
53 когато бях всеки ден с вас в храма, не простряхте ръце против Мене. Но сега е вашият час и на властта на тъмнината.
A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
54 И като Го хванаха, заведоха Го, и въведоха Го в къщата на първосвещеника. А Петър вървеше подире издалеч.
Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.
55 И когато бяха наклали огън насред двора и бяха насядали около него, то и Петър седна между тях.
Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.
56 И една слугиня, като го видя седнал до пламъка, вгледа се в него и рече: И тоя беше с Него.
Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“
57 А той се отрече, казвайки: Жено, не Го познавам.
Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“
58 След малко друг го видя и рече: И ти си от тях. Но Петър рече: Човече, не съм.
Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“Petr řekl: „To se mýlíte.“
59 И като се мина около един час, друг някой настоятелно казваше: Наистина и той беше с Него, защото е галилеянин.
Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“
60 А Петър рече: Човече, не зная що казваш. И начаса, докато още говореше, един петел изпя.
Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“Než to dořekl, zakokrhal kohout.
61 И Господ се обърна та погледна Петра. И Петър си спомни думата на Господа, как му беше казал: Преди да пропее петела днес, ти три пъти ще се отречеш от Мене.
A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
62 И излезе вън, та плака горко.
Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
63 И мъжете, които държаха Исуса, ругаеха Го и Го биеха,
Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.
64 и като Го закриваха [удряха Го по лицето и] питаха Го, казвайки: Познай кой Те удари.
Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“
65 И много други хули изговориха против Него.
A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
66 И като се разсъмна, събраха се народните старейшини, главни свещеници и книжници, и Го заведоха в синедриона си и Му рекоха:
Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“
67 Ако си Ти Христос, кажи ни. А Той рече: Ако ви кажа, няма да повярвате;
On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.
68 и ако ви задам въпрос, не ще отговорите.
A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.
69 Но отсега нататък Човешкият Син ще седи отдясно на Божията сила.
Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“
70 И те всички казаха: Тогава Божият Син ли си Ти? А Той им рече: Вие право казвате, защото Съм.
Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“
71 А те рекоха: Каква нужда имаме вече от свидетелство? Защото сами ние чухме от устата Му.
Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
