Лука 1
1 О И в часа на каденето цялото множество на людете се молеше отвън.
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
2 О И, ето, ще млъкнеш, и не ще можеш да говориш до деня, когато ще се сбъдне това, защото не повярва думите ми, които ще се сбъднат своевременно.
Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
3 видя се добре и на мене, който изследвах подробно всичко от началото, да ти пиша наред за това, почтени Теофиле,
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
4 за да познаеш достоверността на това, в което си бил поучаван.
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 В дните на Юдейския цар Ирод имаше един свещеник от Авиевия отред, на име Захария; и жена му беше от Аароновите потомци, и се наричаше Елисавета.
Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 Те и двамата бяха праведни пред Бога, като ходеха непорочно във всичките Господни заповеди и наредби.
Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
7 И нямаха чадо, понеже Елисавета беше неплодна, а и двамата бяха в напреднала възраст.
A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 И като свещенодействуваше той пред Бога по реда на своя отред,
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 по обичая на свещеничеството, нему се падна по жребие да влезе в Господния храм и да покади.
Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 И в часа на каденето цялото множество на людете се молеше отвън.
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 И яви му се ангел от Господа, стоящ отдясно на кадилния олтар.
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 И Захарий като го видя, смути се, и страх го обзе.
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 Но ангелът му рече: Не бой се, Захари; защото твоята молитва е чута, и жена ти Елисавета ще ти роди син, когото ще наречеш Иоан.
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 Той ще ти бъде за радост и веселие; и мнозина ще се зарадват за неговото рождение.
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
15 Защото ще бъде велик пред Господа; вино и спиртно питие няма да пие; и ще се изпълни със Святия Дух още от зачатието си.
Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 И ще обърне мнозина от израилтяните към Господа техния Бог.
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 Той ще предиде пред лицето Му в духа и силата на Илия, за да обърна сърцата на бащите към чадата, и непокорните към мъдростта на праведните, да приготви за Господа благоразположен народ.
Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
18 А Захария рече на ангела: По какво ще узная това? Защото аз съм стар, и жена ми е в напреднала възраст.
I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 Ангелът в отговор му каза: Аз съм Гавриил, който стои пред Бога; и съм изпратен да ти говоря и да ти благовестя това.
I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 И, ето, ще млъкнеш, и не ще можеш да говориш, до деня, когато ще се сбъдне това, защото не повярва думите ми, които ще се сбъднат своевременно.
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 И людете чакаха Захария, и се чудеха, че се бави в храма.
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 А когато излезе, не можеше да им продума; и те разбраха, че е видял видение в храма, защото той им правеше знакове и оставаше ням.
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 И като се навършиха дните на службата му, той отиде у дома си.
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 А след тия дни жена му Елисавета зачна; и криеше се пет месеца, като казваше:
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 Така ми стори Господ в дните, когато погледна милостиво, за да отнеме от човеците причината да ме корят.
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 А в шестия месец ангел Гавриил бе изпратен от Бога в галилейския град, наречен Назарет,
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 при една девица, сгодена за мъж на име Йосиф от Давидовия дом; а името на девицата бе Мария.
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 И като дойде ангелът при нея, рече: Здравей благодатна! Господ е с тебе, [благословена си ти между жените].
I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 А тя много се смути от думата му и в недоумение беше, какъв ли ще бъде тоя поздрав.
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 И ангелът - рече: Не бой се, Марио, защото си придобила Божието благоволение.
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 И ето, ще зачнеш в утробата си и ще родиш син, Когото ще наречеш Исус.
A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 Той ще бъде велик, и ще се нарече Син на Всевишния; и Господ Бог ще Му даде престола на баща Му Давида.
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. (aiōn g165)
34 А Мария рече на ангела: Как ще бъде това, тъй като мъж не познавам?
I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 И ангелът в отговор - рече: Святият дух ще дойде върху ти и силата но Всевишния ще те осени; за туй, и святото Онова, Което ще се роди от тебе, ще се нарече Божий Син.
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 И, ето, твоята сродница Елисавета, и тя в старините си е зачнала син; и това е шестия месец за нея, която се казваше неплодна.
A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 Защото за Бога няма невъзможно нещо.
Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38 И Мария рече: Ето Господната слугиня; нека ми бъде според както си казал. И ангелът си отиде от нея.
I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 През тия дни Мария стана и отиде бързо към хълмистата страна, в един Юдов град,
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 и влезе в Захариевата къща и поздрави Елисавета.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 И щом чу Елисавета Марииния поздрав, младенецът заигра в утробата -; и Елисавета се изпълни със Святия Дух,
I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 и като извика със силен глас рече: Благословена си ти между жените, и благословен е плодът на твоята утроба!
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 И от какво ми е тая чест, да дойде при мене майката на моя Господ?
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 Защото, ето, щом стигна гласът на твоя поздрав до ушите ми, младенецът заигра радостно в утробата ми.
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 И блажена е тая, която е повярвала, че ще се сбъдне казаното - от Господа.
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 И Мария каза: Величае душата ми Господа,
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 и зарадва се духът ми в Господа, Спасителя мой,
A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
48 Защото погледна милостиво на ниското положение на слугинята си; и ето, отсега ще ме ублажават всичките родове.
Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Защото Силният извърши за мене велики дела; и свято е Неговото име.
Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 И, през родове и родове, Неговата милост е върху ония, които Му се боят.
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Извърши силни дела със Своята мишца; разпръсна ония, които са горделиви в мислите на сърцето си.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Свали владетели от престолите им. И въздигна смирени.
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 Гладните напълни с блага. А богатите отпрати празни.
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 Помогна на слугата Си Израиля, за да помни да покаже милост.
Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky. (aiōn g165)
56 А Мария, като преседя с нея около три месеца, върна се у дома си.
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
57 А на Елисавета се навърши времето да роди; и роди син.
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
58 И като чуха съседите и роднините -, че Господ показал към нея велика милост, радваха се с нея.
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 И на осмия ден дойдоха да обрежат детенцето; и щяха да го нарекат Захария, по бащиното му име.
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 Но майка му в отговор каза: Не, но ще се нарече Иоан.
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 И рекоха -: Няма никой в рода ти, който се нарича с това име.
I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 И запитаха баща му със знакове, как би искал той да го нарекат.
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 А той поиска дъсчица и написа тия думи: Иоан е името му. И те всички се почудиха.
A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 И начаса му се отвориха устата, и езикът му се развърза, и той проговори и благославяше Бога.
A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 И страх обзе всичките им съседи; и за всичко това се говореше по цялата хълмиста страна на Юдея.
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 И всички, които чуха, пазеха това в сърцата си, казвайки: Какво ли ще бъде това детенце? Защото Господната ръка беше с него.
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 Тогава баща му Захария се изпълни със Святия Дух и пророкува, казвайки:
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
68 Благословен Господ, израилевия Бог, защото посети Своите люде и извърши изкупление за тях.
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
69 И въздигна рог на спасение за нас в дома на слугата Си Давида,
A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, (aiōn g165)
71 Избавление от неприятелите ни и от ръката на всички, които ни мразят,
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 за да покаже милост към бащите ни и да спомни святия Свой завет,
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 клетвата, с която се закле на баща ни Авраама.
Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
74 Да даде нам, бидейки освободени от ръката на неприятелите ни. Да му служим без страх,
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 в святост и правда пред Него, през всичките си дни.
V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
76 Да! И ти, детенце, пророк на Всевишния ще се наречеш; защото ще вървиш пред лицето на Господа да приготвиш пътищата за Него.
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 За да дадеш на Неговите люде да познаят спасение чрез прощаване греховете им,
Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 поради милосърдието на нашия Бог, с което ще ни посети зора отгоре,
Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 за да осияе седящите в тъмнина и в мрачна сянка; така щото да отправи нозете ни в пътя на мира.
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 А детенцето растеше и крепнеше по дух; и беше в пустините до деня, когато се яви на Израиля.
Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
