< গীতসংহিতা 130 >

1 আরোহণ-গীত। আমি বিপদের গভীর সমুদ্রথেকে তোমাকে ডাকি, সদাপ্রভুু।
Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
2 প্রভু আমার রব শোন, তোমার কান আমার বিনতির রব শুনুক।
Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
3 যদি তুমি, সদাপ্রভুু, অপরাধ সব ধর, প্রভু, কে দাঁড়াতে পারে?
Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?
4 কিন্তু তোমার কাছে ক্ষমা আছে, যেন তুমি শ্রদ্ধা পাও।
Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.
5 আমি সদাপ্রভুুর জন্য অপেক্ষা করি; আমার আত্মা অপেক্ষা করে; আমি তাঁর বাক্যে আশা করছি।
Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
6 প্রহরীরা যেমন সকালের জন্য অপেক্ষা করে, আমার আত্মা তার থেকে বেশী প্রভুর জন্য অপেক্ষা করে।
Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
7 ইস্রায়েল, সদাপ্রভুুতে আশা কর; সদাপ্রভুু করুণাময় এবং তিনি ক্ষমা করতে খুব ইচ্ছুক।
Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.
8 এই হলেন তিনি যিনি তার সব পাপ থেকে ইস্রায়েলকে মুক্ত করবেন।
Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

< গীতসংহিতা 130 >