হিতোপদেশ 17
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 ২ একজন বুদ্ধিমান দাস ছেলের ওপর কর্তৃত্ব করবে যে লজ্জাজনক কাজ করে এবং ভাইদের মধ্যে সে অধিকারের অংশী হয়।
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 ৯ যে অপরাধ উপেক্ষা করে, সে প্রেমের খোঁজ করে, কিন্তু যে এক বিষয় বার বার বলে, সে ঘনিষ্ট বন্ধুর মধ্যে বিভেদ সৃষ্টি করে।
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 ১৪ বিবাদের শুরু হল এমন যে কেউ প্রত্যেক জায়গায় জল ছাড়ে; অতএব ভেঙে যাবার আগে বিতর্ক থেকে সরে যাও।
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 ১৫ যে দুষ্টকে নির্দোষ বলে প্রমাণ করে ও যে ধার্ম্মিককে দোষী করে, তারা উভয়েই সদাপ্রভুর ঘৃণার পাত্র।
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 ১৮ একজন লোক যার কোনো জ্ঞান নেই সে প্রতিশ্রুতির বন্ধন তৈরী করে এবং তার প্রতিবেশীর ঋণের জন্য দায়ী হয়।
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 ২৬ এছাড়াও, যে সঠিক কাজ করে তার কখনো শাস্তি দেওয়া উচিত নয়; মহান মানুষ যার সততা আছে তাকে প্রহার করা এটা ভালো নয়।
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 ২৮ এমনকি নির্বোধও নীরব থাকলে জ্ঞানবান বলে বিবেচিত হয়; যখন সে মুখ বন্ধ রাখে সে বুদ্ধিমান বলে বিবেচিত হয়।
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
