হিতোপদেশ 16
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 ৫ যে কেউ হৃদয়ে গর্বিত, তাকে সদাপ্রভু ঘৃণা করেন, হাতে হাত দিয়ে দাঁড়িয়ে থাকলেও সে অদন্ডিত থাকবে না।
Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 ৬ চুক্তির বিশ্বস্ততায় ও বিশ্বাসযোগ্যতায় অপরাধের প্রায়শ্চিত্ত হয়, আর সদাপ্রভুর ভয়ে মানুষ মন্দ থেকে সরে যায়।
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 ৭ মানুষের পথ যখন সদাপ্রভুর আনন্দদায়ক হয়, এমনকি তিনি তার শত্রুদেরকেও তার সঙ্গে শান্তিতে থাকতে সাহায্য করেন।
Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 ৩০ যে চোখে ইশারা করে, সে বিপথগামী বিষয়ের কুমন্ত্রণা করে, যে ঠোঁট সঙ্কুচিত করে, সে মন্দ বয়ে আনে।
Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 ৩২ যে রাগে ধীর, সে বীর থেকেও ভালো এবং যে নিজের আত্মার শাসন করে সে এক শহর-জয়কারী থেকেও শক্তিশালী।
Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
