ইয়োবের বিবরণ 38
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 ৩ তুমি এখন পরুষের মত তোমার কোমর বাঁধ, কারণ আমি তোমায় প্রশ্ন করব এবং তুমি অবশ্যই আমায় উত্তর দেবে।
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 ৪ যখন আমি পৃথিবীর ভিত স্থাপন করছিলাম তখন তুমি কোথায় ছিলে? যদি তোমার অনেক বুদ্ধি থাকে, তবে আমায় বল।
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 ১১ এবং যখন আমি এটাকে বললাম, তুমি এই পর্যন্ত আসতে পার, কিন্তু তার বেশি নয়; এখানে তোমার গর্বের ঢেউ থামবে।
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 ১২ তোমার জন্মের দিন থেকে, তুমি কি কখনও, ভোর শুরু হওয়ার আদেশ দিয়েছ এবং ভোরকে কি তার জায়গা জানিয়েছ।
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 ১৪ কাদামাটি যেমন সিলমোহরের দ্বারা পরিবর্তিত হয় তেমন পৃথিবীর আকার পরিবর্তিত হয়েছে; ভাঁজ করা কাপড়ের মত এটার ওপর সমস্ত জিনিস পরিষ্কার ভাবে প্রকাশ পায়।
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 ২০ তুমি কি আলো এবং অন্ধকারকে তাদের কাজের জায়গায় পরিচালনা করতে পার? তুমি কি তাদের জন্য তাদের ঘরের রাস্তা পেতে পার?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 ৩২ তুমি কি নক্ষত্রপুঞ্জকে তাদের সঠিক দিনের প্রকাশ পেতে চালনা দিতে পার? তুমি কি ভাল্লুককে তার বাচ্চাদের সঙ্গে পথ দেখাতে পার?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
41 ৪১ কে দাঁড়কাককে শিকার যুগিয়ে দেয়, যখন তাদের বাচ্চারা ঈশ্বরের কাছে চিত্কার করে এবং খাবারের অভাবের জন্য ঘুরতে থাকে?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
