সামসঙ্গীত 102
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 ২ সঙ্কটৰ কালত তোমাৰ মুখ মোৰ পৰা লুকুৱাই নাৰাখিবা; মোলৈ কাণ পাতা; মই প্ৰাৰ্থনা কৰা কালত শীঘ্ৰে মোক উত্তৰ দিয়া।
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 ৮ মোৰ শত্ৰুবোৰে দিনে-ৰাতিয়ে মোক বিদ্রূপ কৰে; মোৰ বিৰুদ্ধে খঙত উন্মত্ত লোকসকলে মোৰ নাম শাও ৰূপে ব্যৱহাৰ কৰে।
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 ১২ কিন্তু, হে যিহোৱা, তুমি হ’লে তোমাৰ সিংহাসনত চিৰকাললৈকে থাকা; তোমাৰ নামৰ যশস্যা পুৰুষে পুৰুষে স্থায়ী।
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 ১৩ তুমি উঠিবা, চিয়োনলৈ কৃপা কৰিবা; এতিয়াই তাৰ প্রতি দয়া কৰাৰ সময় হৈছে, কাৰণ নিৰূপিত সময় উপস্থিত হ’ল।
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 ১৮ ভাৱী বংশধৰসকলৰ কাৰণে এই সকলো কথা লিখি থোৱা হ’ব, যাতে এতিয়া জন্ম নোহোৱা সন্তান সকলেও যিহোৱাৰ প্রশংসা কৰিব পাৰে।
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 ১৯ কিয়নো তেওঁৰ পবিত্র উচ্চ স্থানৰ পৰা তেওঁ তললৈ দৃষ্টি কৰিলে; যিহোৱাই স্বর্গৰ পৰা পৃথিৱীলৈ দৃষ্টি কৰিলে,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 ২৪ সেয়ে মই কৈছো, “হে মোৰ ঈশ্বৰ, জীৱনৰ মাজভাগতে তুমি মোক তুলি নিনিবা; তোমাৰ বছৰবোৰতো সর্বপুৰুষলৈকে স্থায়ী।”
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 ২৬ সেইবোৰ ধ্বংস হৈ যাব, কিন্তু তুমি হ’লে চিৰকাল থাকিবা; কাপোৰৰ দৰে সেই সকলো জীৰ্ণ হৈ যাব; তুমি সেইবোৰক বস্ত্ৰৰ নিচিনাকৈ সলনি কৰিবা; তাতে সেইবোৰ আৰু নাথাকিব।
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
