যোব 6
Odpovídaje pak Job, řekl:
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 ৪ কিয়নো সৰ্ব্বশক্তিমান জনাৰ বাণবোৰ মোৰ অন্তৰত সোমাল, মোৰ প্ৰাণে সেইবোৰৰ বিষ পান কৰিছে; ঈশ্বৰীয় ত্ৰাস সৈন্য সমূহে মোৰ বিৰুদ্ধে বেহু পাতিছে।
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 ১০ সেয়ে হোৱা হ’লেও মই শান্ত্বনা পালোহেঁতেন, এনে কি, মই নিদাৰুণ যান্ত্ৰণাতো উল্লাস কৰিলোহেঁতেন; কিয়নো মই পবিত্ৰ জনাৰ বাক্য অস্বীকাৰ কৰা নাই।
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 ১৪ নিৰাশ হৈ যোৱা জনে নিজ বন্ধুৰ পৰা দয়া পাব লাগে; সেয়ে নহ’লে কিজানি তেওঁ সৰ্ব্বশক্তিমান জনাৰ ভক্তি ত্যাগ কৰিব।
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 ২৬ তুমি কি বায়ুতুল্য কথাৰে নিৰাশজনক আচৰণ কৰিবা, নে তুমি মোক বাক্যৰে অবহেলা কৰাৰ পৰিকল্পনা কৰিছা?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 ২৯ মই মিনতি কৰোঁ, তোমালোকে পুনৰায় আৰম্ভ কৰা, কোনো অন্যায় নহওঁক; আকৌ কওঁ, পুনৰায় আৰম্ভ কৰা, মোৰ ধাৰ্মিকতা এতিয়াও থিৰে আছে।
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
