المَزامِير 107

١ 1 ارْفَعُوا الشُّكْرَ لِلرَّبِّ لأَنَّهُ صَالِحٌ، وَرَحْمَتَهُ إِلَى الأَبَدِ تَدُومُ.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

٢ 2 لِيَقُلْ هَذَا مَفْدِيُّو الرَّبِّ، الَّذِينَ افْتَدَاهُمْ مِنْ يَدِ ظَالِمِهِمْ.

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

٣ 3 لَمَّ شَتَاتَهُمْ مِنَ الْبُلْدَانِ: مِنَ الشَّرْقِ وَالْغَرْبِ، مِنَ الشِّمَالِ وَالْجَنُوبِ.

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

٤ 4 تَاهُوا فِي الْبَرِّيَّةِ، فِي صَحْرَاءَ بِلاَ طَرِيقٍ، وَلَمْ يَجِدُوا مَدِينَةً يَسْكُنُونَ فِيهَا.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

٥ 5 جَاعُوا وَعَطِشُوا حَتَّى خَارَتْ نُفُوسُهُمْ فِي دَاخِلِهِمْ.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

٦ 6 فَاسْتَغَاثُوا بِالرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَأَنْقَذَهُمْ مِنْ مَصَائِبِهِمْ.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

٧ 7 وَهَدَاهُمْ طَرِيقاً مُسْتَقِيماً لِيَتَوَجَّهُوا إِلَى مَدِينَةٍ لِلسَّكَنِ.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

٨ 8 فَلْيَرْفَعُوا الشُّكْرَ لِلرَّبِّ عَلَى رَحْمَتِهِ وَعَلَى عَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

٩ 9 لأَنَّهُ أَشْبَعَ النَّفْسَ الْمُتَلَهِّفَةَ وَمَلأَ النَّفْسَ الْجَائِعَةَ خَيْراً.

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

١٠ 10 كَانُوا جَالِسِينَ كَالأَسْرَى فِي الظَّلاَمِ وَظِلاَلِ الْمَوْتِ، مُوْثَقِينَ بِالذُّلِّ وَالْحَدِيدِ،

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

١١ 11 لأَنَّهُمْ تَمَرَّدُوا عَلَى كَلاَمِ اللهِ، وَاسْتَهَانُوا بِمَشُورَةِ الْعَلِيِّ.

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

١٢ 12 فَأَذَلَّ قُلُوبَهُمْ بِالْجَهْدِ الْمُضْنِي. تَعَثَّرُوا وَلَمْ يَكُنْ مِنْ مُعِينٍ.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

١٣ 13 ثُمَّ اسْتَغَاثُوا بِالرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ فَأَنْقَذَهُمْ مِنْ مَصَائِبِهِمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

١٤ 14 أَخْرَجَهُمْ مِنَ الظَّلاَمِ وَظِلاَلِ الْمَوْتِ وَحَطَّمَ قُيُودَهُمْ.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

١٥ 15 فَلْيَرْفَعُوا الشُّكْرَ لِلرَّبِّ عَلَى رَحْمَتِهِ، وَعَلَى عَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

١٦ 16 لأَنَّهُ كَسَّرَ أَبْوَابَ النُّحَاسِ، وَقَطَّعَ عَوَارِضَ الْحَدِيدِ.

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

١٧ 17 سَفِهُوا فِي جَهْلِهِمْ وَسَقِمُوا مِنْ جَرَّاءِ آثَامِهِمْ.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

١٨ 18 عَافَتْ أَنْفُسُهُمْ كُلَّ طَعَامٍ، فَصَارُوا عَلَى شَفَا الْمَوْتِ.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

١٩ 19 ثُمَّ اسْتَغَاثُوا بِالرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَأَنْقَذَهُمْ مِنْ مَصَائِبِهِمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

٢٠ 20 أَصْدَرَ أَمْرَهُ فَشَفَاهُمْ، وَخَلَّصَهُمْ مِنْ مَهَالِكِهِمْ.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

٢١ 21 فَلْيَرْفَعُوا الشُّكْرَ لِلرَّبِّ عَلَى رَحْمَتِهِ، وَعَلَى عَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

٢٢ 22 وَلْيُقَرِّبُوا لَهُ ذَبَائِحَ الشُّكْرِ، وَيُحَدِّثُوا بِأَعْمَالِهِ بِتَرَانِيمِ الْفَرَحِ.

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

٢٣ 23 رَكِبَ بَعْضُهُمُ الْبِحَارَ فِي السُّفُنِ التِّجَارِيَّةِ، لِيَكْسَبُوا رِزْقَهُمْ،

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

٢٤ 24 وَرَأَوْا أَعْمَالَ الرَّبِّ وَعَجَائِبَهُ فِي عُمْقِ الْمِيَاهِ.

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

٢٥ 25 فَإِنَّهُ بِأَمْرِهِ أَثَارَ رِيحاً عَاصِفَةً فَأَهَاجَتْ أَمْوَاجَ الْبَحْرِ

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

٢٦ 26 فَارْتَفَعَتِ السُّفُنُ إِلَى الأَعَالِي، ثُمَّ هَبَطَتْ إِلَى الأَعْمَاقِ، حَتَّى ذَابَتْ نُفُوسُهُمْ مِنَ الْفَزَعِ.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

٢٧ 27 تَمَايَلُوا وَتَرَنَّحُوا مِثْلَ السَّكْرَانِ، وَأَعْيَتْهُمُ الْحِيلَةُ.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

٢٨ 28 ثُمَّ اسْتَغَاثُوا بِالرَّبِّ فِي ضِيقِهِمْ، فَأَنْقَذَهُمْ مِنْ مَصَائِبِهِمْ.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

٢٩ 29 هَدَّأَ الْعَاصِفَةَ الشَّدِيدَةَ، وَسَكَّنَ الأَمْوَاجَ.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

٣٠ 30 فَفَرِحُوا بِهُدُوئِهَا، ثُمَّ اقْتَادَهُمْ إِلَى الْمَرْفَإِ الْمَنْشُودِ.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

٣١ 31 فَلْيَرْفَعُوا الشُّكْرَ عَلَى رَحْمَتِهِ، وَعَلَى عَجَائِبِهِ لِبَنِي آدَمَ.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

٣٢ 32 وَلْيُعَظِّمُوهُ فِي مَحْفَلِ الشَّعْبِ، وَلْيُسَبِّحُوهُ فِي اجْتِمَاعِ الشُّيُوخِ.

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

٣٣ 33 إِنَّهُ يُحَوِّلُ الأَنْهَارَ إِلَى قِفَارٍ، وَيَنَابِيعَ الْمَاءِ إِلَى أَرْضٍ عَطْشَى.

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

٣٤ 34 يَجْعَلُ الْحُقُولَ الْخَصِيبَةَ أَرْضاً مَلِحَةً جَرْدَاءَ مِنْ جَرَّاءِ شَرِّ سُكَّانِهَا.

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

٣٥ 35 يُحَوِّلُ الْبَرِّيَّةَ إِلَى وَاحَةٍ، وَالأَرْضَ الْقَاحِلَةَ يَنَابِيعَ مِيَاهٍ.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

٣٦ 36 يُسْكِنُ هُنَاكَ الْجِيَاعَ فَيُنْشِئُونَ مَدِينَةً آهِلَةً.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

٣٧ 37 وَيَزْرَ عُونَ حُقُولاً وَيَغْرِسُونَ كُرُوماً تُنْتِجُ لَهُمْ غِلاَلاً وَفِيرَةً.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

٣٨ 38 وَيُبَارِكُهُمْ أَيْضاً فَيَتَكَاثَرُونَ جِدّاً، وَلاَ يَدَعُ مَوَاشِيَهُمْ تَتَنَاقَصُ.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

٣٩ 39 عِنْدَمَا يَقِلُّ الشَّعْبُ وَيَذِلُّ بِفِعْلِ الضِّيقِ وَالْبَلاَيَا وَالأَحْزَانِ،

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

٤٠ 40 يَصُبُّ اللهُ الْهَوَانَ عَلَى الرُّؤَسَاءِ، وَيُضِلُّهُمْ فِي أَرْضِ تِيهٍ لَيْسَ فِيهَا طَرِيقٌ.

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

٤١ 41 لَكِنَّهُ يُنْقِذُ الْمُحْتَاجِينَ مِنَ الْبُؤْسِ، وَيُكَثِّرُ عَشَائِرَهُمْ مِثْلَ قُطْعَانِ الْغَنَمِ.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

٤٢ 42 يَرَى الْمُسْتَقِيمُونَ هَذَا وَيَفْرَحُونَ، أَمَّا الأَثَمَةُ فَيَخْرَسُونَ.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

٤٣ 43 فَلْيَتَأَمَّلْ كُلُّ حَكِيمٍ فِي هَذِهِ الأُمُورِ، وَيُمْعِنِ النَّظَرَ فِي مَرَاحِمِ الرَّبِّ.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?