الأمثال 5

١ 1 يَاابْنِي أَصْغِ إِلَى حِكْمَتِي، وَأَرْهِفْ أُذُنَكَ إِلَى قَوْلِ فِطْنَتِي.

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

٢ 2 لِكَيْ تَدَّخِرَ الْفِطْنَةَ، وَتَرْعَى شَفَتَاكَ الْعِلْمَ.

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

٣ 3 لأَنَّ شَفَتَيِ الْمَرْأَةِ الْعَاهِرَةِ تَقْطُرَانِ شَهْداً، وَحَدِيثَهَا أَكْثَرُ نُعُومَةً مِنَ الزَّيْتِ،

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

٤ 4 لَكِنَّ عَاقِبَتَهَا مُرَّةٌ كَالْعَلْقَمِ، حَادَّةٌ كَسَيْفٍ ذِي حَدَّيْنِ.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

٥ 5 تَنْحَدِرُ قَدَمَاهَا إِلَى الْمَوْتِ، وَخَطْوَاتُهَا تَتَشَبَّثُ بِالْهَاوِيَةِ. (Sheol h7585)

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)

٦ 6 لاَ تَتَأَمَّلُ طَرِيقَ الْحَيَاةِ؛ تَتَرَنَّحُ خَطْوَاتُهَا وَهِيَ لاَ تُدْرِكُ ذَلِكَ.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

٧ 7 وَالآنَ أَصْغُوا إِلَيَّ أَيُّهَا الْبَنُونَ، وَلاَ تَهْجُرُوا كَلِمَاتِ فَمِي.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

٨ 8 أَبْعِدْ طَرِيقَكَ عَنْهَا، وَلاَ تَقْتَرِبْ مِنْ بَابِ بَيْتِهَا،

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

٩ 9 لِئَلاَّ تُعْطِيَ كَرَامَتَكَ لِلآخَرِينَ، وَسِنِي عُمْرَكَ لِمَنْ لاَ يَرْحَمُ،

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

١٠ 10 فَيَسْتَهْلِكَ الْغُرَبَاءُ ثَرْوَتَكَ حَتَّى الشِّبَعِ، وَتَضْحَى غَلَّةُ أَتْعَابِكَ فِي بَيْتِ الأَجْنَبِيِّ.

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

١١ 11 فَتَنُوحَ فِي أَوَاخِرِ حَيَاتِكَ، عِنْدَ فَنَاءِ لَحْمِكَ وَجَسَدِكَ، لإِصَابَتِكَ بِأَمْرَاضٍ مُعْدِيَةٍ،

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

١٢ 12 وَتَقُولَ: «كَيْفَ مَقَتُّ التَّأْدِيبَ، وَاسْتَخَفَّ قَلْبِي بِالتَّوْبِيخِ،

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

١٣ 13 فَلَمْ أُصْغِ إِلَى تَوْجِيهِ مُرْشِدِيَّ، وَلاَ اسْتَمَعْتُ إِلَى مُعَلِّمِيَّ.

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

١٤ 14 حَتَّى كِدْتُ أَتْلَفُ فِي وَسَطِ الْجُمْهُورِ وَالْجَمَاعَةِ».

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

١٥ 15 اشْرَبْ مَاءً مِنْ جُبِّكَ، وَمِيَاهاً جَارِيَةً مِنْ بِئْرِكَ.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

١٦ 16 أَيَنْبَغِي عَلَى يَنَابِيعِكَ أَنْ تَفِيضَ إِلَى الْخَارِجِ كَأَنْهَارِ مِيَاهٍ فِي الشَّوَارِعِ؟

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

١٧ 17 لِيَكُنْ أَوْلاَدُكَ لَكَ وَحْدَكَ، لاَ نَصِيبَ لِلْغُرَبَاءِ مَعَكَ فِيهِمْ.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

١٨ 18 لِيَكُنْ يَنْبُوعُ عِفَّتِكَ مُبَارَكاً، وَاغْتَبِطْ بِامْرَأَةِ شَبَابِكَ،

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

١٩ 19 فَتَكُونَ كَالظَّبْيَةِ الْمَحْبُوبَةِ وَالْوَعْلَةِ الْبَهِيَّةِ، فَتَرْتَوِيَ مِنْ فَيْضِ فِتْنَتِهَا، وَتَظَلَّ دَائِماً أَسِيرَ حُبِّهَا.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

٢٠ 20 لِمَاذَا تُوْلَعُ يَاابْنِي بِالْمَرْأَةِ الْعَاهِرَةِ أَوْ تَحْتَضِنُ الْغَرِيبَةَ؟

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

٢١ 21 فَإِنَّ تَصَرُّفَاتِ الإِنْسَانِ مَكْشُوفَةٌ أَمَامَ عَيْنَيِ الرَّبِّ، وَهُوَ يُبْصِرُ جَمِيعَ طُرُقِهِ.

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

٢٢ 22 آثَامُ الْمُنَافِقِ تَتَصَيَّدُهُ، وَيَعْلَقُ بِحِبَالِ خَطِيئَتِهِ.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

٢٣ 23 يَمُوتُ افْتِقَاراً إِلَى التَّأْدِيبِ، وَبِحُمْقِهِ يَتَشَرَّدُ.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.