< Йәшая 59 >

1 — Қараңлар, Пәрвәрдигарниң қоли қутқузалмиғидәк күчсиз болуп қалған әмәс; Яки Униң қулиқи аңлимиғидәк еғир болуп қалған әмәс;
Ecce non est abbreviata manus Domini, ut salvare nequeat, neque aggravata est auris ejus, ut non exaudiat.
2 Бирақ силәрниң қәбиһлигиңлар силәрни Худайиңлардин жирақлаштурди, Гунайиңлар Униң йүзини силәрдин қачуруп Униңға тилигиңларни аңлатқузмиди.
Sed iniquitates vestræ diviserunt inter vos et Deum vestrum; et peccata vestra absconderunt faciem ejus a vobis, ne exaudiret.
3 Чүнки қоллириңлар қан билән, Бармақлириңлар қәбиһлик билән миләнгән, Ләвлириңлар ялған гәп ейтқан, Тилиңлар калдирлап қеришип сөзлигән;
Manus enim vestræ pollutæ sunt sanguine, et digiti vestri iniquitate; labia vestra locuta sunt mendacium, et lingua vestra iniquitatem fatur.
4 Һәққанийлиқ тәрәптә сөзлигүчи йоқтур, Һәқиқәт тәрәптә туридиған һөкүм сориғучи йоқтур; Улар йоқ бир нәрсигә тайинип, алдамчилиқ қилмақта, Уларниң қосиғидикиси зияндаш, Уларниң туғуватқини қәбиһлик;
Non est qui invocet justitiam, neque est qui judicet vere: sed confidunt in nihilo, et loquuntur vanitates; conceperunt laborem, et pepererunt iniquitatem.
5 Улар чар иланниң тухумлирини төрәлдүриду, Өмчүкниң торини торлайду, Ким униң тухумлирини йесә өлиду; Улардин бири чеқилса зәһәрлик илан чиқиду.
Ova aspidum ruperunt, et telas araneæ texuerunt. Qui comederit de ovis eorum, morietur; et quod confotum est, erumpet in regulum.
6 Уларниң торлири кийим болалмайду; Өзлири ишлигәнлири билән өзлирини япалмайду; Ишлигәнлири болса қәбиһ ишлардур; Уларниң қолида зораванлиқ туриду;
Telæ eorum non erunt in vestimentum, neque operientur operibus suis; opera eorum opera inutilia, et opus iniquitatis in manibus eorum.
7 Қәдәмлири яманлиқ тәрәпкә жүгүриду, Гунасиз қанни төкүшкә алдирайду, Уларниң ойлири қәбиһлик тоғрисидики ойлардур; Барғанла йәрдә вәйранчилиқ вә һалакәт тепилиду.
Pedes eorum ad malum currunt, et festinant ut effundant sanguinem innocentem; cogitationes eorum cogitationes inutiles: vastitas et contritio in viis eorum.
8 Течлиқ-арамлиқ йолини улар һеч тонумайду; Жүрүшлиридә һеч һәқиқәт-адаләт йоқтур; Улар йоллирини әгир-тоқай қиливалди; Ким буларда маңған болса тинич-арамлиқни көрмәйду.
Viam pacis nescierunt, et non est judicium in gressibus eorum; semitæ eorum incurvatæ sunt eis: omnis qui calcat in eis, ignorat pacem.
9 — Шуңа һәқиқәт-адаләт биздин жирақ туриду; Һәққанийлиқ йетип бизни чүмкигән әмәс; Нурни күтимиз, бирақ йәнила қараңғулуқ! Бирла ғил-пал парлиған йоруқлуқниму күтимиз, Йәнила зулмәттә маңимиз.
Propter hoc elongatum est judicium a nobis, et non apprehendet nos justitia. Exspectavimus lucem, et ecce tenebræ; splendorem, et in tenebris ambulavimus.
10 Қариғулардәк биз тамни силаштуруп издәймиз, Көзсиз болғандәк силаштуримиз; Гугумда турғандәк чүштиму путлишип кетимиз, Чәт яқиларда өлүкләрдәк жүримиз.
Palpavimus sicut cæci parietem, et quasi absque oculis attrectavimus: impegimus meridie quasi in tenebris; in caliginosis quasi mortui.
11 Ейиқлардәк нәрә тартимиз, Пахтәкләрдәк қаттиқ аһ уримиз; Биз һөкүм-һәқиқәтни күтүп қараймиз, бирақ у йоқ; Ниҗат-қутулушни күтимиз, бирақ у биздин жирақтур;
Rugiemus quasi ursi omnes, et quasi columbæ meditantes gememus: exspectavimus judicium, et non est; salutem, et elongata est a nobis.
12 Чүнки итаәтсизликлиримиз алдиңда көпийип кәтти, Гуналиримиз бизни әйипләп гувалиқ бериду; Чүнки итаәтсизликлиримиз һәрдайим биз билән биллидур; Қәбиһликлиримиз болса, бизгә рошәндур: —
Multiplicatæ sunt enim iniquitates nostræ coram te, et peccata nostra responderunt nobis, quia scelera nostra nobiscum et iniquitates nostras cognovimus.
13 Чүнки Пәрвәрдигарға итаәтсизлик қилмақтимиз, вапасизлиқ қилмақтимиз, Униңдин йүз өримәктимиз, Зулумни һәм асийлиқни тәрғип қилмақтимиз, Ялған сөзләрни ойдуруп, ич-ичимиздин сөзлимәктимиз;
Peccare et mentiri contra Dominum, et aversi sumus ne iremus post tergum Dei nostri, ut loqueremur calumniam et transgressionem; concepimus et locuti sumus de corde verba mendacii.
14 Адаләт-халислиқ болса йолдин йенип кәтти; Һәққанийлиқ жирақта туриду; Чүнки һәқиқәт кочида путлишип кетиду; Дурус-диянәтниңму киргидәк йери йоқтур.
Et conversum est retrorsum judicium, et justitia longe stetit, quia corruit in platea veritas, et æquitas non potuit ingredi.
15 Шуниң билән һәқиқәт йоқай дәп қалди; Өзүмни яманлиқтин нери қилай дегән адәм хәқниң олҗа нишани болуп қалди!
Et facta est veritas in oblivionem, et qui recessit a malo, prædæ patuit. Et vidit Dominus, et malum apparuit in oculis ejus, quia non est judicium.
16 Һәм Пәрвәрдигар көрди; Һөкүм-һәқиқәтниң йоқлуғи Униң нәзиридә интайин яман билинди. Вә У [амал қилғидәк] бирму адәмниң йоқлуғини көрди; [Гунакарларға] вәкил болуп дуа қилғучи һеч кимниң йоқлуғини көрүп, азаплинип көңли паракәндә болди. Шуңа Униң Өз Билиги өзигә ниҗат кәлтүрди; Униң Өз һәққанийлиғи Өзини қоллап чидамлиқ қилди;
Et vidit quia non est vir, et aporiatus est, quia non est qui occurrat; et salvavit sibi brachium suum, et justitia ejus ipsa confirmavit eum.
17 У һәққанийлиқни қалқан-савут қилди, Бешиға ниҗатлиқ дубулғисини кийди; Қисас либасини кийим қилди, Муһәббәтлик қизғинлиқни тон қилип кийди.
Indutus est justitia ut lorica, et galea salutis in capite ejus; indutus est vestimentis ultionis, et opertus est quasi pallio zeli:
18 Адәмләрниң қилғанлири бойичә, у уларға қайтуриду; Рәқиплиригә қәһр чүшүриду, Дүшмәнлиригә ишлирини қайтуриду, Чәт араллардикиләргиму у ишлирини қайтуриду.
sicut ad vindictam quasi ad retributionem indignationis hostibus suis, et vicissitudinem inimicis suis; insulis vicem reddet.
19 Шуниң билән улар ғәриптә Пәрвәрдигарниң намидин, Күнчиқишта Униң шан-шәривидин қорқиду; Дүшмән кәлкүндәк бесип киргинидә, Әнди Пәрвәрдигарниң Роһи униңға қарши бир туғни көтирип бериду;
Et timebunt qui ab occidente nomen Domini, et qui ab ortu solis gloriam ejus, cum venerit quasi fluvius violentus quem spiritus Domini cogit;
20 Шуниң билән Һәмҗәмәт-Қутқузғучи Зионға келиду, У Яқуп җәмәтидикиләр арисидин итаәтсизликтин йенип товва қилғанларға йеқинлишиду, — дәйду Пәрвәрдигар.
et venerit Sion redemptor, et eis qui redeunt ab iniquitate in Jacob, dicit Dominus.
21 Мән болсам, мана, Мениң улар билән болған әһдәм шуки, — дәйду Пәрвәрдигар — «сениң үстүңгә қонуп турған Мениң Роһум, шундақла Мән сениң ағзиңға қуйған сөз-каламим болса, Буниңдин башлап әбәдил-әбәткичә өз ағзиңдин, нәслиңниң ағзидин яки нәслиңниң нәслиниң ағзидин һәргиз чүшмәйду! — дәйду Пәрвәрдигар.
Hoc fœdus meum cum eis, dicit Dominus: spiritus meus qui est in te, et verba mea quæ posui in ore tuo, non recedent de ore tuo, et de ore seminis tui, et de ore seminis seminis tui, dicit Dominus, amodo et usque in sempiternum.

< Йәшая 59 >