Psaltaren 120

1 En vallfartssång. Jag ropar till HERREN i min nöd, och han svarar mig.

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

2 HERRE, rädda min själ från lögnaktiga läppar, från en falsk tunga.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

3 Varmed bliver du lönad, både nu och allt framgent, du falska tunga?

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

4 Jo, med en våldsverkares skarpa pilar och med glödande ginstkol.

Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

5 Ve mig, att jag måste dväljas i Meseks land och bo ibland Kedars hyddor!

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

6 Länge nog har min själ måst bo ibland dem som hata friden.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

7 Jag själv håller frid, men säger jag blott ett ord, äro de redo till strid.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.