< Job 6 >

1 Y Job respondió y dijo:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 ¡Si solo pudiera medirse mi pena, y ponerla en la balanza contra mi problema!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Porque entonces su peso sería más que la arena de los mares, debido a esto mis palabras han sido cortadas.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Porque las flechas del Todopoderoso están dentro de mí, y su veneno bebe mi espíritu, su ejército de temores se pone en orden contra mí.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 ¿El asno de los campos emite su voz cuando tiene pasto? ¿O el buey hace sonidos sobre su comida?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 ¿Tomará un hombre comida que no tenga sabor sin sal? ¿O hay algún sabor en la clara del huevo?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Mi alma no desea tales cosas, son como enfermedades en mi comida.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 ¡Si tan solo pudiera tener una respuesta a mi oración, y Dios me diera mi deseo!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Si solo él se complaciera en terminar conmigo; ¡Y soltaría su mano para destruirme!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Por lo tanto, todavía tendría consuelo y gozaría con los dolores de la muerte, porque siempre he respetado las palabras del Dios Santo.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 ¿Tengo fuerzas para seguir esperando o tengo algún fin para estar esperando?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 ¿Es mi fortaleza la fuerza de las piedras, o es mi carne de bronce?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 No tengo ayuda en mí mismo, y la sabiduría se me ha ido por completo.
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 El que tiene el corazón cerrado contra su amigo que sufre, ha renunciado al temor del Todopoderoso.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mis amigos han sido desleales como un arroyo, como arroyos en los valles que llegan a su fin.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Que son oscuros por el hielo y la nieve que cae en ellos;
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Bajo el ardiente sol se secan, y no llegan a nada debido al calor.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Las caravanas de camellos se desvían de su camino; van al vacío y son destruidos.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Las caravanas de camellos de Tema los buscaron y de Saba, los esperaban.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Ellos vinieron, fueron avergonzados por su esperanza; y confundida su esperanza.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Así son ustedes ahora; Ven mi triste condición y tienen miedo.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 ¿Dije, dame algo? o ¿Hacer un pago para mí de su riqueza?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 ¿O me sacas del poder de mi enemigo? o ¿Dar dinero para que me rescaten del poder de los malvados?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Dame la enseñanza y estaré callado; Y hazme ver mi error.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 ¡Qué agradables son las palabras rectas! ¿Pero qué prueba hay en tus argumentos?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Mis palabras pueden parecer malas, pero las palabras de quien no tiene esperanza son para el viento.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 En verdad, ustedes echarían suerte sobre un huérfano, y capaz de vender a su propio amigo.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Ahora pues, vuelvan sus ojos hacia mí, porque de verdad no diré lo que es falso en mi rostro.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Deja que tu mente sea cambiada, y no tengas una mala opinión de mí; Sí, cambia, porque mi justicia todavía está en mí.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 ¿Hay mal en mi lengua? ¿No puede mi paladar discernir destrucción?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

< Job 6 >