Job 6

1 Y respondió Job y dijo:

Odpovídaje pak Job, řekl:

2 ¡Oh, si pesasen al justo mi queja y mi tormento, y se alzasen igualmente en balanza!

Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

3 Porque mi tormento pesaría más que la arena del mar; y por tanto mis palabras son cortadas.

Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

4 Porque las saetas del Todopoderoso están en mí, cuyo veneno bebe mi espíritu; y terrores de Dios me combaten.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

5 ¿Acaso gime el asno montés junto a la hierba? ¿Muge el buey junto a su pasto?

Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6 ¿Por ventura se comerá lo desabrido sin sal? ¿O habrá gusto en la clara del huevo?

Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

7 Las cosas que mi alma no quería tocar antes, ahora por los dolores son mi comida.

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

8 ¡Quién me diese que viniese mi petición, y que Dios me diese lo que espero;

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

9 y que quisiera Dios quebrantarme; y que soltase su mano, y me despedazase!

Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

10 Y en esto crecería aún consolación, si me asase con dolor sin haber misericordia; no que haya contradicho las palabras santas.

Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

11 ¿Cuál es mi fortaleza para esperar aún? ¿Y cuál mi fin para dilatar mi vida?

Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

12 ¿Es mi fortaleza la de las piedras? O mi carne, ¿es de acero?

Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

13 ¿No me ayudo cuanto puedo, y con todo eso el poder me falta del todo?

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

14 El atribulado es consolado de su compañero; pero se ha abandonado el temor del Omnipotente.

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

15 Mis hermanos me han mentido como arroyo; se pasaron como las riberas impetuosas,

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

16 que están escondidas por la helada, y encubiertas con nieve.

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

17 Que al tiempo del calor son deshechas, y en calentándose, desaparecen de su lugar;

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

18 apártanse de las sendas de su camino, suben en vano y se pierden.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

19 Las miraron los caminantes de Temán, los caminantes de Saba esperaron en ellas;

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

20 pero fueron avergonzados por su esperanza; porque vinieron hasta ellas, y se hallaron confusos.

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

21 Ahora ciertamente vosotros sois como ellas; que habéis visto el tormento, y teméis.

Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.

22 ¿Os he dicho yo: Traedme, y pagad por mí de vuestra hacienda;

Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

23 y libradme de la mano del angustiador, y redimidme del poder de los violentos?

Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

24 Enseñadme, y yo callaré; y hacedme entender en qué he errado.

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

25 ¡Cuán fuertes son las palabras de rectitud! Mas ¿qué reprende el argumento de vosotros?

Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

26 ¿No estáis pensando las palabras para reprender, y echáis al viento palabras perdidas?

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

27 También os arrojáis sobre el huérfano, y hacéis hoyo delante de vuestro amigo.

Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

28 Ahora pues, si queréis, mirad en mí, y ved si mentiré delante de vosotros.

A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

29 Tornad ahora, y no haya iniquidad; volved aún a mirar por mi justicia en esto.

Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

30 Si hay iniquidad en mi lengua; o si mi paladar no discierne los tormentos.

A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?