Књига пророка Софоније 3

1 Тешко граду одметничком и оскврњеном, насилничком!

Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu.

2 Не слуша глас, не прима наук, не узда се у Господа, не приступа к Богу свом.

Neposlouchá hlasu, aniž přijímá kázně; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepřibližuje se.

3 Кнезови су му у њему лавови који ричу; судије су му вуци вечерњи, који не глођу кости до јутра.

Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána.

4 Пророци су му хвалише, варалице; свештеници његови скврне светињу, изврћу закон.

Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona.

5 Господ је праведан усред њега, не чини неправде, свако јутро износи суд свој на видело, не изостаје, али безбожник не зна за стид.

Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti.

6 Истребих народе, куле им се разорише, улице им опустех, те нико не пролази; градови им се раскопаше, да нема никога, нема становника.

Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný přes ně nechodí; zpustla města jejich, tak že není člověka, není žádného obyvatele.

7 Рекох: Побојаћеш ме се, примићеш наук; неће му се затрти стан ничим са чим бих га походио; али они уранише те покварише сва дела своја.

Řekl jsem: Jistotně báti se mne budeš, přijmeš kázeň, aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím, čím jsem tě navštíviti chtěl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své.

8 Зато чекајте ме, говори Господ, до дана кад ћу се подигнути на плен; јер је суд мој да саберем народе и покупим царства, да излијем на њих гнев свој, сву жестину јарости своје, јер ће огањ ревности моје прождрети сву земљу.

Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země.

9 Јер ћу тада променити народима усне, те ће бити чисте, да би сви призивали име Господње и служили Му сложним раменима.

Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem.

10 Испреко река хуских који се мени моле, расејани моји, донеће ми даре.

Ti, kteříž jsou za řekami Mouřenínské země, koříce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou.

11 Тада се нећеш више стидети ни једног од својих дела, којима си ми згрешио; јер ћу онда узети из тебе оне који се хвале славом твојом, и нећеш се више величати на светој гори мојој.

V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mně; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty, kteříž pléší v důstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé.

12 И оставићу у теби народ невољан и сиромашан, и они ће се уздати у име Господње.

A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu.

13 Остатак Израиљев неће чинити безакоња нити ће говорити лажи, нити ће се наћи у устима њиховим језик преваран; него ће пасти и лежати и неће бити никога да их плаши.

Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil.

14 Певај, кћери сионска; кликуј, Израиљу; радуј се и весели се из свега срца, кћери јерусалимска!

Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská,

15 Уклони Господ судове твоје, одврати непријатеље твоје; цар Израиљев Господ усред тебе је, нећеш се више бојати зла.

Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého.

16 У онај дан рећи ће се граду Јерусалиму: Не бој се; Сиону: Немој да ти клону руке.

V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé.

17 Господ Бог твој, који је усред тебе, силни, спашће те; радоваће ти се веома, умириће се у љубави својој, веселиће се тебе ради певајући.

Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním, řka:

18 Који туже за празницима, сабраћу их, који су из тебе, ради тешке срамоте која је на теби.

Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeť jsou, bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe.

19 Гле, уништићу у оно време све који те муче, и избавићу хроме и сабрати одагнане, и добавићу им хвалу и славу по свој земљи, где су били под срамотом.

Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli.

20 У оно време довешћу вас, у оно време сабраћу вас; јер ћу вам добавити славу и хвалу по свим народима на земљи, кад повратим робље ваше пред вашим очима, говори Господ.

V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin.