Псалми 88
1 Господе Боже, Спаситељу мој, дању вичем и ноћу пред Тобом.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Нек изађе преда Те молитва моја, пригни ухо своје к јауку мом;
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Изједначих се с онима који у гроб одлазе, постадох као човек без силе,
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Као међу мртве бачен, као убијени, који леже у гробу, којих се више не сећаш, и који су од руке Твоје далеко.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Метнуо си ме у јаму најдоњу, у таму, у бездану.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Отежа ми гнев Твој, и свима валима својим удараш ме.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Удаљио си од мене познанике моје, њима си ме омразио; затворен сам, и не могу изаћи.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Око моје усахну од јада, вичем Те, Господе, сав дан, пружам к Теби руке своје.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Еда ли ћеш на мртвима чинити чудеса? Или ће мртви устати и Тебе славити?
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Еда ли ће се у гробу приповедати милост Твоја, и истина Твоја у труљењу?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Еда ли ће у тами познати чудеса Твоја, и правду Твоју где се све заборавља?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Али ја, Господе, к Теби вичем, и јутром молитва моја срета Те.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Зашто, Господе, одбацујеш душу моју, и одвраћаш лице своје од мене?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Мучим се и издишем од удараца, подносим страхоте Твоје, без надања сам.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Гнев Твој стиже ме, страхоте Твоје раздиру ме.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Оптечу ме сваки дан као вода, стежу ме одсвуда.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Удаљио си од мене друга и пријатеља; познаници моји сакрили су се у мрак.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
