Псалми 39

1 Рекох: Чуваћу се на путевима својим да не згрешим језиком својим; зауздаваћу уста своја, док је безбожник преда мном.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 Бејах нем и глас не пустих; ћутах и о добру. Али се туга моја подиже,

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 Запали се срце моје у мени, у мислима мојим разгоре се огањ; проговорих језиком својим:

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 Кажи ми, Господе, крај мој, и докле ће трајати дани моји? Да знам како сам ништа.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 Ево с педи дао си ми дане, и век је мој као ништа пред Тобом. Баш је ништа сваки човек жив.

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 Баш ходи човек као утвара; баш се узалуд кида, сабира, а не зна коме ће допасти.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 Па шта да чекам, Господе? Нада је моја у Теби.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 Из свега безакоња мог избави ме, не дај ме безумноме на подсмех.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 Нем сам, нећу отворити уста својих; јер си ме Ти ударио.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 Олакшај ми ударац свој, силна рука Твоја уби ме.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 Ако ћеш карати човека за преступе, расточиће се као од мољаца красота његова. Баш је ништа сваки човек.

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 Слушај молитву моју, Господе, и чуј јаук мој. Гледајући сузе моје немој ћутати. Јер сам гост у Тебе и дошљак као и сви стари моји.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 Немој ме више гневно гледати, па ћу одахнути пре него отидем и више ме не буде.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.