Псалми 31

1 У Тебе се, Господе, уздам; немој ме оставити под срамотом довека, по правди својој избави ме.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

2 Пригни к мени ухо своје, похитај, помози ми. Буди ми камени град, тврда ограда, где бих се спасао.

Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

3 Јер си Ти камена гора моја и ограда моја, имена свог ради води ме и управљај мном.

Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

4 Извади ме из мреже коју ми тајно заместише; јер си Ти крепост моја.

Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

5 У Твоју руку предајем дух свој; избављао си ме, Господе, Боже истинити!

V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

6 Ненавидим оне који поштују пропадљиве идоле; ја се у Господа уздам.

Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

7 Радоваћу се и веселити се о милости Твојој, кад погледаш на моју муку, познаш тугу душе моје,

Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

8 Не даш ме у руку непријатељу, поставиш ноге моје на пространом месту.

Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

9 Смилуј се на ме, Господе; јер ме је туга, од јада изнеможе око моје, душа моја и срце моје;

Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

10 Ишчиле у жалости живот мој, и године моје у уздисању; ослаби од муке крепост моја, и кости моје сасахнуше.

Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

11 Од мноштва непријатеља својих постадох подсмех и суседима својим, и страшило знанцима својим; који ме виде на улици беже од мене.

U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

12 Заборављен сам као мртав, нема ме у срцима; ја сам као разбијен суд.

Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

13 Јер слушам грдњу од многих, од свуда страх, кад се договарају на ме, мисле ишчупати душу моју.

Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

14 А ја се, Господе, у Тебе уздам и велим: Ти си Бог мој.

Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

15 У Твојој су руци дани моји; отми ме из руку непријатеља мојих, и од оних, који ме гоне.

V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

16 Покажи светло лице своје слузи свом; спаси ме милошћу својом.

Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

17 Господе! Немој ме оставити под срамотом; јер Тебе призивам. Нек се посраме безбожници, нека замукну и падну у пакао. (Sheol h7585)

Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. (Sheol h7585)

18 Нека онеме уста лажљива, која говоре на праведника обесно, охоло и с поругом.

Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

19 Како је много у Тебе добра, које чуваш за оне који Те се боје, и које дајеш онима који се у Те уздају пред синовима човечијим!

Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

20 Сакриваш их под кров лица свог од буна људских; склањаш их под сен од свадљивих језика.

Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.

21 Да је благословен Господ, што ми показа дивну милост као да ме уведе у тврд град!

Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

22 Ја рекох у сметњи својој: Одбачен сам од очију Твојих; али Ти чу молитвени глас мој кад Те призвах.

Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.

23 Љубите Господа сви свети Његови; Господ држи веру; и увршено враћа онима који поступају охоло.

Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.

24 Будите слободни, и нека буде јако срце ваше, сви који се у Господа уздате.

Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.