Псалми 132

1 Опомени се, Господе, Давида и све смерности његове,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

2 Како се кунуо Господу, и заветовао Богу Јаковљевом:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

3 "Нећу ући у шатор дома свог, нити ћу лећи на постељу одра свог;

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

4 Нећу дати сна очима својим, ни веђама својим дрема;

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

5 Док не нађем места Господу, стана Богу Јаковљевом."

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

6 Ево, чусмо да је у Јефремовој земљи, нађосмо Га на пољима киријат-јаримским.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

7 Уђимо у стан Његов, поклонимо се подножју ногу Његових.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

8 Стани, Господе, на почивалишту свом, Ти и ковчег силе Твоје.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

9 Свештеници Твоји нек се обуку у правду, и свеци Твоји нек се радују.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

10 Ради Давида, слуге свог, немој одвратити лица од помазаника свог.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

11 Закле се Господ Давиду у истини, од које неће одступити; од порода твог посадићу на престолу твом.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

12 Ако синови твоји ушчувају завет мој и откривења моја којима ћу их научити, онда ће и синови њихови довека седети на престолу свом.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

13 Јер је изабрао Господ Сион, и омиле Му живети на њему.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

14 Ово је почивалиште моје увек, овде ћу се населити; јер ми је омилело.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

15 Храну ћу његову благословити, ниште његове наситићу хлеба.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

16 Свештенике ћу његове обући у спасење, и свети ће се његови радовати.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

17 Ту ћу учинити да узрасте рог Давиду, поставићу видело помазанику свом.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

18 Непријатеље ћу његове обући у срамоту; а на њему ће цветати венац његов.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.