Псалми 104

1 Благосиљај, душо моја, Господа! Господе, Боже мој, велик си веома, обукао си се у величанство и красоту.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2 Обукао си светлост као хаљину, разапео небо као шатор;

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3 Водом си покрио дворове своје, облаке начинио си да су Ти кола, идеш на крилима ветреним.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

4 Чиниш ветрове да су Ти анђели, пламен огњени да су Ти слуге.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

5 Утврдио си земљу на темељима њеним, да се не помести на век века.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

6 Безданом као хаљином оденуо си је; на горама стоје воде.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

7 Од претње Твоје беже, од громовног гласа Твог теку.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

8 Излазе на горе и силазе у долине, на место које си им утврдио.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9 Поставио си међу, преко које не прелазе, и не враћају се да покрију земљу.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

10 Извео си изворе по долинама, између гора теку воде.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

11 Напајају све звери пољске; дивљи магарци гасе жеђ своју.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

12 На њима птице небеске живе; кроз гране разлеже се глас њихов.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

13 Напајаш горе с висина својих, плодовима дела Твојих сити се земља.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

14 Дајеш те расте трава стоци, и зелен на корист човеку, да би извадио хлеб из земље.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

15 И вино весели срце човеку, и лице се светли од уља, и хлеб срце човеку крепи.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16 Сите се дрвета Божија, кедри ливански, које си посадио.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17 На њима птице вију гнезда; станак је родин на јелама.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

18 Горе високе дивокозама, камен је уточиште зечевима.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

19 Створио си месец да показује времена, сунце познаје запад свој.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

20 Стереш таму, и бива ноћ, по којој излази све зверје шумско;

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

21 Лавови ричу за пленом, и траже од Бога хране себи.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22 Сунце гране, и они се сакривају и лежу у ложе своје.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

23 Излази човек на посао свој, и на рад свој до вечера.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

24 Како је много дела Твојих, Господе! Све си премудро створио; пуна је земља блага Твог.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

25 Гле, море велико и широко, ту гмижу без броја, животиња мала и велика;

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

26 Ту лађе плове, крокодил, ког си створио да се игра по њему.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

27 Све Тебе чека, да им дајеш пићу на време.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

28 Дајеш им, примају; отвориш руку своју, сите се добра.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

29 Одвратиш лице своје, жалосте се; узмеш им дух, гину, и у прах свој враћају се.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

30 Пошаљеш дух свој, постају, и понављаш лице земљи.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

31 Слава Господу увек; нек се весели Господ за дела своја!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32 Он погледа на земљу, и она се тресе; дотакне се гора, и диме се.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

33 Певаћу Господу за живота свог; хвалићу Бога свог док сам год.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34 Нека Му буде мила беседа моја! Веселићу се о Господу.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

35 Нека нестане грешника са земље, и безбожника нека не буде више! Благосиљај, душо моја, Господа! Алилуја!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.