Приче Соломонове 8

1 Не виче ли мудрост? И разум не пушта ли глас свој?

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Наврх висина, на путу, на распутицама стоји,

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 Код врата, на уласку у град, где се отварају врата, виче:

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Вас вичем, о људи, и глас свој обраћам к синовима људским.

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Научите се луди мудрости, и безумни оразумите се.

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Слушајте, јер ћу говорити велике ствари, и усне моје отварајући се казиваће шта је право.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Јер уста моја говоре истину, и мрска је уснама мојим безбожност.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Праве су све речи уста мојих, ништа нема у њима криво ни изопачено.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Све су обичне разумном и праве су онима који налазе знање.

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Примите наставу моју, а не сребро, и знање радије него најбоље злато.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Јер је боља мудрост од драгог камења, и шта је год најмилијих ствари не могу се изједначити с њом.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Ја мудрост боравим с разборитошћу, и разумно знање налазим.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Страх је Господњи мржња на зло; ја мрзим на поноситост и на охолост и на зли пут и на уста опака.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Мој је савет и шта год јесте; ја сам разум и моја је сила.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Мном цареви царују, и владаоци постављају правду.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Мном владају кнезови и поглавари и све судије земаљске.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Ја љубим оне који мене љубе, и који ме добро траже налазе ме.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 У мене је богатство и слава, постојано добро и правда.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Плод је мој бољи од злата и од најбољег злата, и добитак је мој бољи и од најбољег сребра.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Путем праведним ходим, посред стаза правице,

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Да онима који ме љубе дам оно што јесте, и ризнице њихове да напуним.

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Господ ме је имао у почетку пута свог, пре дела својих, пре сваког времена.

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Пре векова постављена сам, пре почетка, пре постања земље.

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Кад још не беше бездана, родила сам се, кад још не беше извора обилатих водом.

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Пре него се горе основаше, пре хумова ја сам се родила;

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Још не беше начинио земље ни поља ни почетка праху васиљенском;

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Кад је уређивао небеса, онде бејах; кад је размеравао круг над безданом.

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Кад је утврђивао облаке горе и крепио изворе бездану;

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Кад је постављао мору међу и водама да не преступају заповести Његове, кад је постављао темеље земљи;

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Тада бејах код Њега храњеница, бејах Му милина сваки дан, и весељах се пред Њим свагда;

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Весељах се на васиљени Његовој, и милина ми је са синовима људским.

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 Тако, дакле, синови, послушајте ме, јер благо онима који се држе путева мојих.

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Слушајте наставу, и будите мудри, и немојте је одбацити.

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Благо човеку који ме слуша стражећи на вратима мојим сваки дан и чувајући прагове врата мојих.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Јер ко мене налази, налази живот и добија љубав од Господа.

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 А ко о мене греши, чини криво души својој; сви који мрзе на ме, љубе смрт.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.