Приче Соломонове 17

1 Бољи је залогај сувог хлеба с миром него кућа пуна поклане стоке са свађом.

Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

2 Разуман слуга биће господар над сином срамотним и с браћом ће делити наследство.

Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

3 Топионица је за сребро и пећ за злато, а срца искушава Господ.

Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

4 Зао човек пази на усне зле, а лажљивац слуша језик пакостан.

Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

5 Ко се руга сиромаху, срамоти Створитеља његовог; ко се радује несрећи, неће остати без кара.

Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

6 Венац су старцима унуци, а слава синовима оци њихови.

Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

7 Не приличи безумном висока беседа, а камоли кнезу лажљива беседа.

Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

8 Поклон је драги камен ономе који га прима, куда се год окрене напредује.

Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

9 Ко покрива преступ, тражи љубав; а ко понавља ствар, раставља главне пријатеље.

Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

10 Укор тишти разумног већма него лудог сто удараца.

Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

11 Зао човек тражи само одмет, али ће се љут гласник послати на њ.

Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

12 Боље је да човека срете медведица којој су отети медведићи, него безумник у свом безумљу.

Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

13 Ко враћа зло за добро, неће се зло одмаћи од куће његове.

Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

14 Ко почне свађу, отвори уставу води; зато пре него се заметне, прођи се распре.

Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

15 Ко оправда кривога и ко осуди правога, обојица су гад Господу.

Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

16 На шта је благо безумном у руци кад нема разума да прибави мудрост?

K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17 У свако доба љуби пријатељ, и брат постаје у невољи.

Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

18 Човек безуман даје руку и јамчи се за пријатеља свог.

Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

19 Ко милује свађу, милује грех; ко подиже увис врата своја, тражи погибао.

Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

20 Ко је опаког срца, неће наћи добра; и ко дволичи језиком, пашће у зло.

Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

21 Ко роди безумна, на жалост му је, нити ће се радовати отац лудога.

Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

22 Срце весело помаже као лек, а дух жалостан суши кости.

Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

23 Безбожник прима поклон из недара да преврати путеве правди.

Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

24 Разумном је на лицу мудрост, а очи безумнику врљају накрај земље.

Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

25 Жалост је оцу свом син безуман, и јад родитељци својој.

K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

26 Није добро глобити праведника, ни да кнезови бију кога што је радио право.

Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

27 Устеже речи своје човек који зна, и тиха је духа човек разуман.

Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

28 И безуман кад ћути, мисли се да је мудар, и разуман, кад стискује усне своје.

Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.