Приче Соломонове 16

1 Човек спрема срце, али је од Господа шта ће језик говорити.

Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

2 Човеку се сви путеви његови чине чисти, али Господ испитује духове.

Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

3 Остави на Господа дела своја, и биће тврде намере твоје.

Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

4 Господ је створио све сам за се, и безбожника за зли дан.

Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

5 Мрзак је Господу ко је год поноситог срца, и неће остати без кара ако ће и друге узети у помоћ.

Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

6 Милошћу и истином очишћа се безакоње, и страхом Господњим уклања се човек ода зла.

Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

7 Кад су чији путеви мили Господу, мири с њим и непријатеље његове.

Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

8 Боље је мало с правдом него много доходака с неправдом.

Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

9 Срце човечије измишља себи пут, али Господ управља кораке његове.

Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

10 Пророштво је на уснама царевим, у суду неће погрешити уста његова.

Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

11 Мерила и потези прави од Господа су, и све камење у тобоцу његово је дело.

Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

12 Гадно је царевима чинити неправду, јер се правдом утврђује престо.

Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

13 Миле су царевима усне праведне, и они љубе оног који говори право.

Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

14 Гнев је царев гласник, али мудар човек ублажиће га.

Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

15 У веселу је лицу царевом живот, и љубав је његова као облак с позним даждем.

V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16 Колико је боље тећи мудрост него злато! И тећи разум колико је лепше него сребро!

Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

17 Пут је праведних уклањање ода зла; чува душу своју ко пази на пут свој.

Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

18 Охолост долази пред погибао, и поносит дух пред пропаст.

Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

19 Боље је бити понизног духа с кроткима него делити плен с охолима.

Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

20 Ко пази на реч, налази добро, и ко се узда у Господа, благо њему.

Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

21 Ко је мудрог срца, зове се разуман, а сласт на уснама умножава науку.

Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

22 Извор је животу разум онима који га имају, а наука безумних безумље је.

Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

23 Срце мудрога разумно управља устима његовим, и додаје науку уснама његовим.

Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

24 Љубазне су речи саће меда, сласт души и здравље костима.

Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

25 Неки се пут чини човеку прав, а крај му је пут к смрти.

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

26 Ко се труди себи се труди, јер га нагоне уста његова.

Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

27 Човек неваљао копа зло, и на уснама му је као огањ који пали.

Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

28 Опак човек замеће свађу, и опадач раставља главне пријатеље.

Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

29 Насилник мами друга свог и заводи га на пут који није добар;

Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

30 Намигује очима, кад мисли наопако; кад миче уснама, чини зло.

Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

31 Седа је коса славна круна, налази се на путу праведном.

Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

32 Бољи је спор на гнев него јунак, и господар од свог срца бољи је него онај који узме град.

Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

33 Ждреб се баца у крило, али је од Господа све што излази.

Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.