Плач Јеремијин 5

1 Опомени се, Господе, шта нас задеси; погледај и види срамоту нашу.

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

2 Наследство наше привали се туђинцима, домови наши иностранцима.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

3 Постасмо сироте, без оца, матере наше као удовице.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

4 Своју воду пијемо за новце, своја дрва купујемо.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5 На врату нам је јарам, и гоне нас; уморени немамо одмора.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

6 Пружамо руку к Мисирцима и Асирцима, да се наситимо хлеба.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

7 Оци наши згрешише, и нема их, а ми носимо безакоња њихова.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

8 Робови нам господаре, нема никога да избави из руку њихових.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

9 Са страхом за живот свој од мача у пустињи доносимо себи хлеб.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

10 Кожа нам поцрне као пећ од љуте глади.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

11 Срамоте жене на Сиону и девојке по градовима Јудиним.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

12 Кнезове вешају својим рукама, не поштују лице старачко.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

13 Младиће узимају под жрвње, и деца падају под дрвима.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

14 Стараца нема више на вратима, ни младића на певању.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

15 Неста радости срцу нашем, игра наша претвори се у жалост.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

16 Паде венац с главе наше; тешко нама, што згрешисмо!

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

17 Стога је срце наше жалосно, стога очи наше потамнеше,

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

18 Са горе Сиона, што опусте, и лисице иду по њој.

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

19 Ти, Господе, остајеш довека, престо Твој од колена до колена.

Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

20 Зашто хоћеш да нас заборавиш довека, да нас оставиш задуго?

Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

21 Обрати нас, Господе, к себи, и обратићемо се; понови дане наше како беху пре.

Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

22 Јер еда ли ћеш нас сасвим одбацити и гневити се на нас веома?

Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?