Књига о Јову 8

1 Тада одговори Вилдад Сушанин и рече:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Докле ћеш тако говорити? И речи уста твојих докле ће бити као силан ветар?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Еда ли Бог криво суди? Или Свемогући изврће правду?

Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Што су синови твоји згрешили Њему, зато их је дао безакоњу њиховом.

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 А ти да потражиш Бога и помолиш се Свемогућем,

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 Ако си чист и прав, заиста ће се пренути за те и честит ће учинити праведан стан твој;

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 И почетак ће твој бити мален, а последак ће ти бити врло велик.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Јер питај пређашњи нараштај, и настани да разабереш од отаца њихових;

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 Јер смо ми јучерашњи, и не знамо ништа, јер су наши дани на земљи сен.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Неће ли те они научити? Неће ли ти казати и из срца свог изнети речи?

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Ниче ли сита без влаге? Расте ли рогоз без воде?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 Док се још зелени, док се не покоси, суши се пре сваке траве.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Такве су стазе свих који заборављају Бога, и надање лицемерово пропада.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Његово се надање подлама и уздање је његово кућа паукова;

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Наслони се на кућу своју, али она не стоји тврдо; ухвати се за њу, али се она не може одржати.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 Зелени се на сунцу, и у врх врта његовог пружају се огранци његови;

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Жиле његове заплећу се код извора, и на месту каменитом шири се;

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 Али кад се ишчупа из места свог, оно га се одриче: Нисам те видело.

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Ето, то је радост од његова пута; а из праха ниче други.

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Гле, Бог не одбацује доброг, али не прихвата за руку зликовца.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Још ће напунити уста твоја смеха и усне твоје попевања.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Ненавидници твоји обући ће се у срамоту, и шатора безбожничког неће бити.

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.