Књига о Јову 28

1 Да, сребро има жице, и злато има место где се топи.

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

2 Гвожђе се вади из праха, и из камена се топи бронза.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

3 Мраку поставља међу, и све истражује човек до краја, и камење у тами и у сену смртном.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

4 Река навре с места свог да јој нико не може приступити; али се одбије и одлази трудом човечјим.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

5 Из земље излази хлеб, и под њом је друго, као огањ.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

6 У камену је њеном место сафиру, а онде је прах златни.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

7 Те стазе не зна птица, нити је виде око крагујево;

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

8 Не угази је младо зверје, нити њом прође лав.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

9 На кремен диже руку своју; превраћа горе из дна.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

10 Из стене изводи потоке, и свашта драгоцено види Му око.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

11 Уставља реке да не теку, и шта је сакривено износи на видело.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

12 Али мудрост где се налази? И где је место разуму?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

13 Не зна јој човек цене, нити се находи у земљи живих.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

14 Бездана вели: Није у мени; и море вели: Није код мене.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

15 Не може се дати чисто злато за њу, нити се сребро измерити у промену за њу.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

16 Не може се ценити златом офирским, ни драгим онихом ни сафиром.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

17 Не може се наједначити с њом ни злато ни кристал, нити се може променити за закладе златне.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

18 Од корала и бисера нема спомена, јер је вредност мудрости већа него драгом камењу.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

19 Не може се с њом изједначити топаз етиопски, нити се може ценити чистим златом.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

20 Откуда, дакле, долази мудрост? И где је место разуму?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

21 Сакривена је од очију сваког живог, и од птица небеских заклоњена.

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

22 Погибао и смрт говоре: Ушима својим чусмо славу њену.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

23 Бог зна пут њен, и познаје место њено.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

24 Јер гледа до крајева земаљских и види све што је под свим небом.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

25 Кад даваше ветру тежину, и мераше воду мером,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

26 Кад постављаше закон дажду и пут муњи громовној.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

27 Још је онда виде и огласи је, уреди је и претражи је.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.

28 А човеку рече: Гле, страх је Божји мудрост, и уклањати се ода зла јесте разум.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.