Књига о Јову 21
1 А Јов одговори и рече:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Слушајте добро речи моје, и то ће ми бити од вас утеха.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Потрпите ме да ја говорим, а кад изговорим, подсмевајте ми се.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Еда ли се ја човеку тужим? И како не би био жалостан дух мој?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Погледајте на ме, и дивите се, и метните руку на уста.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Ја кад помислим, страх ме је, и гроза подузима тело моје.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Зашто безбожници живе? Старе? И богате се?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Семе њихово стоји тврдо пред њима заједно с њима, и натражје њихово пред њиховим очима.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Куће су њихове на миру без страха, и прут Божји није над њима.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Бикови њихови скачу, и не промашују; краве њихове теле се, и не јалове се.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Испуштају као стадо децу своју, и синови њихови поскакују.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Подвикују уз бубањ и уз гусле, веселе се уза свиралу.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 А Богу кажу: Иди од нас, јер нећемо да знамо за путеве твоје.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Шта је свемогући да му служимо? И каква нам је корист, да му се молимо?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Гле, добро њихово није у њиховој руци; намера безбожничка далеко је од мене.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Колико се пута гаси жижак безбожнички и долази им погибао, дели им муке у делу свом Бог?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Бивају као плева на ветру, као прах који разноси вихор?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Чува ли Бог синовима његовим погибао њихову, плаћа им да осете?
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Виде ли својим очима погибао своју, и пију ли гнев Свемогућег?
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Јер шта је њима стало до куће њихове након њих, кад се број месеца њихових прекрати?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Еда ли ће Бога ко учити мудрости, који суди високима?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Један умире у потпуној сили својој, у миру и у срећи.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Музилице су му пуне млека, и кости су му влажне од мождина.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 А други умире ојађене душе, који није уживао добра.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Обојица леже у праху, и црви их покривају.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Ето, знам ваше мисли и судове, којима ми чините криво.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Јер говорите: Где је кућа силног, и где је шатор у коме наставају безбожници?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Нисте ли никад питали путника? И шта вам казаше нећете да знате,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Да се на дан погибли оставља задац, кад се пусти гнев.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Ко ће га укорити у очи за живот његов? И ко ће му вратити шта је учинио?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Али се износи у гробље и остаје у гомили.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Слатке су му груде од долине, и вуче за собом све људе, а онима који га претекоше нема броја.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Како ме, дакле, напразно тешите кад у одговорима вашим остаје превара?
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
