Књига о Јову 16

1 А Јов одговори и рече:

A odpovídaje Job, řekl:

2 Слушао сам много таквих ствари; сви сте досадни тешиоци.

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

3 Хоће ли бити крај празним речима? Или шта те тера да тако одговараш?

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

4 И ја бих могао говорити као ви, да сте на мом месту, гомилати на вас речи и махати главом на вас,

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

5 Могао бих вас храбрити устима својим, и мицање усана мојих олакшало би бол ваш.

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

6 Ако говорим, неће одахнути бол мој; ако ли престанем, хоће ли отићи од мене?

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

7 А сада ме је уморио; опустошио си сав збор мој.

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

8 Навукао си на ме мрштине за сведочанство; и моја мрша подиже се на ме, и сведочи ми у очи.

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

9 Гнев Његов растрже ме, ненавиди ме, шкргуће зубима на ме, поставши ми непријатељ сева очима својим на ме.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

10 Разваљују на ме уста своја, срамотно ме бију по образима, скупљају се на ме.

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

11 Предао ме је Бог неправеднику, и у руке безбожницима бацио ме.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

12 Бејах миран и затре ме, и ухвативши ме за врат смрска ме и метну ме себи за белегу.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

13 Опколише ме Његови стрелци, цепа ми бубреге немилице, просипа на земљу жуч моју.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

14 Задаје ми ране на ране, и удара на ме као јунак.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

15 Сашио сам кострет по кожи својој, и уваљао сам у прах славу своју.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

16 Лице је моје подбуло од плача, на веђама је мојим смртни сен;

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

17 Премда нема неправде у рукама мојим, и молитва је моја чиста.

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

18 Земљо, не криј крв што сам пролио, и нека нема места викању мом.

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

19 И сада ето је на небу сведок мој, сведок је мој на висини.

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

20 Пријатељи се моји подругују мном; око моје рони сузе Богу.

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

21 О да би се човек могао правдати с Богом, као син човечији с пријатељем својим!

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

22 Јер године избројане навршују се, и полазим путем одакле се нећу вратити.

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.