Књига проповедникова 6

1 Има зло које видех под сунцем и често је међу људима:

Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

2 Некоме Бог да богатство и благо и славу, те душа његова има све шта год жели, али му не да Бог да то ужива, него ужива други. То је таштина и љуто зло.

Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

3 Да би ко родио сто синова и живео много година и дани би се века његовог веома намножили, а душа се његова не би наситила доброг, те ни погреба не би имао, кажем да је боље недоношче од њега.

Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

4 Јер узалуд дође и у таму отиде и име му је тамом покривено;

Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

5 Ни сунца не виде, нити шта позна, а почива боље него онај.

Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

6 И да би живео две хиљаде година, а добра не би уживао, не одлазе ли сви на једно место?

A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

7 Сав је труд човечји за уста његова, али се не може наситити душа његова.

Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

8 Јер шта има мудри више него безумни? Шта ли сиромах, који се уме владати међу живима?

Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

9 Боље је видети очима него ли желети; и то је таштина и мука духу.

Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

10 Шта је ко, давно је тим назван; и зна се да је човек и да се не може судити с јачим од себе.

Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

11 Кад, дакле, има много ствари које умножавају таштину, каква је корист човеку?

A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

12 Јер ко зна шта је добро човеку у животу, за мало дана таштог живота његовог, који му пролазе као сен? Или ко ће казати човеку шта ће бити после њега под сунцем?

Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?