1 Књига Самуилова 8

1 А кад Самуило остаре, постави синове своје за судије Израиљу.

Když se pak zstaral Samuel, ustanovil syny své za soudce v Izraeli.

2 А име сину његовом првенцу беше Јоило, а другом Авија, и суђаху у Вирсавеји.

A bylo jméno syna jeho prvorozeného Joel, a jméno druhého Abia; ti byli soudcové v Bersabé.

3 Али синови његови не хођаху путевима његовим, него ударише за добитком, и примаху поклоне и извртаху правду.

Nechodili pak synové jeho po cestách jeho, ale uchýlili se po lakomství, a berouce dary, převraceli soud.

4 Тада се скупише све старешине Израиљеве и дођоше к Самуилу у Раму.

Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští, a přišli k Samuelovi do Ramata.

5 И рекоше му: Ето, ти си остарео, а синови твоји не ходе твојим путевима: зато постави нам цара да нам суди, као што је у свих народа.

A řekli jemu: Aj, tys se již zstaral, a synové tvoji nechodí po cestách tvých; protož nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů.

6 Али Самуилу не би по вољи што рекоше: Дај нам цара да нам суди. И Самуило се помоли Господу.

I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli: Dej nám krále, aby nás soudil. Protož modlil se Samuel Hospodinu.

7 А Господ рече Самуилу: Послушај глас народни у свему што ти говоре; јер не одбацише тебе него мене одбацише да не царујем над њима.

Tedy řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi.

8 Како чинише од оног дана кад их изведох из Мисира до данас, и оставише ме и служише другим боговима, по свим тим делима чине и теби.

Podlé všech skutků těch, kteréž činili od onoho dne, v němž jsem je vyvedl z Egypta až do tohoto dne, kdyžto opustili mne, a sloužili bohům cizím, takť oni činí i tobě.

9 Зато сада послушај глас њихов; али им добро засведочи и кажи начин којим ће цар царовати над њима.

Protož nyní uposlechni hlasu jejich, a však nejprv osvědč pilně před nimi, a oznam jim obyčej krále, kterýž nad nimi kralovati bude.

10 И каза Самуило све речи Господње народу који искаше од њега цара;

I mluvil Samuel všecky řeči Hospodinovy k lidu, kteříž krále žádali od něho.

11 И рече: Ово ће бити начин којим ће цар царовати над вама: синове ваше узимаће и метати их на кола своја и међу коњике своје, и они ће трчати пред колима његовим;

A řekl: Tento bude obyčej krále, kterýž kralovati bude nad vámi: Bráti bude syny vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem jeho.

12 И поставиће их да су му хиљадници и педесетници, и да му ору њиве и жњу летину, и да му граде ратне справе и шта треба за кола његова.

Také ustanoví je sobě za hejtmany nad tisíci a za padesátníky, a aby jemu orali rolí jeho, a žali obilé jeho, též aby jemu dělali nástroje válečné a přípravy k vozům jeho.

13 Узимаће и кћери ваше да му граде мирисне масти и да му буду куварице и хлебарице.

Dcery také vaše bráti bude, aby dělaly masti, a byly kuchařky a pekařky.

14 И њиве ваше и винограде ваше и маслинике ваше најбоље узимаће и раздавати слугама својим.

Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým.

15 Узимаће десетак од усева ваших и од винограда ваших, и даваће дворанима својим и слугама својим.

Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude, a dá komorníkům a služebníkům svým.

16 И слуге ваше и слушкиње ваше и младиће ваше најлепше и магарце ваше узимаће, и обртати на своје послове.

Též služebníky vaše a děvky vaše, a mládence vaše nejzpůsobnější, i osly vaše vezme, aby jimi dělal dílo své.

17 Стада ће ваша десетковати и ви ћете му бити робови.

Z stád vašich desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky.

18 Па ћете онда викати, ради цара свог, ког изабрасте себи; али вас Господ неће онда услишити.

I budete volati v ten den příčinou krále vašeho, kteréhož byste sobě vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin dne toho.

19 Али народ не хте послушати речи Самуилове, и рекоше: Не, него цар нека буде над нама,

Nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy, a řekli: Nikoli, ale král bude nad námi,

20 Да будемо и ми као сви народи; и нека нам суди цар наш и иде пред нама и води наше ратове.

Abychom i my také byli, jako všickni jiní národové, a souditi nás bude král náš, a vycházeje před námi, bojovati bude za nás.

21 А Самуило чувши све речи народне, каза их Господу.

Vyslyšev tedy Samuel všecka slova lidu, oznámil je Hospodinu.

22 А Господ рече Самуилу: Послушај глас њихов, и постави им цара. И Самуило рече Израиљцима: Идите сваки у свој град.

I řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu jejich, a ustanov jim krále. Protož řekl Samuel mužům Izraelským: Jdětež jeden každý do města svého.