Psalmi 49
1 Slušajte ovo svi narodi, pazite svi koji živite po vasiljenoj,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 Prostaci i gospodo, bogati i siromasi.
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Usta æe moja kazati premudrost, i srce moje reæi æe razum.
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Prignuæu uho svoje k prièi, uz gusle æu otvoriti zagonetku svoju.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Èega da se bojim u zle dane, kad me zloba mojih neprijatelja opkoli?
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 Koji se uzdate u silu svoju, i hvalite se velikijem bogatstvom svojim!
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 Èovjek neæe nikako brata osloboditi, neæe dati Bogu otkupa za nj.
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 Velik je otkup za dušu, i neæe biti nigda
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 Da ko dovijeka živi, i ne vidi groba.
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Svi vide gdje umiru kao i neznalica i bezumnik što ginu, i ostavljaju drugima imanje svoje.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Oni misle da æe kuæe njihove trajati dovijeka, i stanovi njihovi od koljena na koljeno; imenima svojim zovu zemlje;
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Ali èovjek u èasti neæe dugo ostati, izjednaèiæe se sa stokom, koju kolju.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Ovaj im se put èini probitaèan, i koji za njima idu, hvale misli njihove;
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Ali æe ih kao ovce zatvoriti u pakao, smrt æe im biti pastir; i ujutru hodiæe po njima pravednici, i oblik njihov zbrisaæe pakao rastavivši ih s naseljem. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Ne boj se kad se ko bogati; kad raste slava doma njegova.
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 Jer kad umre, neæe ništa ponijeti, niti æe poæi za njim slava njegova.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Jer dušu njegovu blagosiljaju za života njegova, i slave tebe, što ugaðaš sebi.
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 Ali æe on otiæi u stan otaca svojih, gdje svijeta nigda ne vide.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 Èovjek u èasti, ako nije razuman, izjednaèiæe se sa stokom, koju kolju.
Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
