Psalmi 106

1 Hvalite Gospoda, jer je dobar, jer je dovijeka milost njegova.

Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Ko æe iskazati silu Gospodnju? isprièati svu slavu njegovu?

Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3 Blago onima koji drže istinu i tvore pravo svagda!

Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4 Opomeni me se, Gospode, po svojoj milosti k narodu svojemu; pohodi me pomoæu svojom,

Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5 Da bih vidio u dobru izbrane tvoje, veselio se u veselju naroda tvojega, hvalio se zajedno s našljedstvom tvojim.

Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6 Zgriješismo s ocima svojim, postasmo krivci, bezakonici.

Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7 Oci naši u Misiru ne razumješe èudesa tvojih, ne opominjaše se velikih milosti tvojih, i vikaše kraj mora, kraj Crvenoga Mora.

Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8 Ali im on pomože imena svojega radi, da bi pokazao silu svoju.

A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9 Zaprijeti Crvenom Moru, i presahnu; i prevede ih preko bezdane kao preko pustinje;

Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10 I saèuva ih od ruke nenavidnikove, i izbavi ih iz ruke neprijateljeve.

A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11 Pokri voda neprijatelje njihove, nijedan od njih ne osta.

V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12 Tada vjerovaše rijeèima njegovijem, i pjevaše mu hvalu.

A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13 Ali brzo zaboraviše djela njegova, i ne poèekaše volje njegove.

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14 Polakomiše se u pustinji, i stadoše kušati Boga u zemlji gdje se ne živi.

Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15 On ispuni molbu njihovu, ali posla pogibao na dušu njihovu.

I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16 Pozavidješe Mojsiju i Aronu, kojega bješe Gospod osvetio.

Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17 Rasjede se zemlja, i proždrije Datana i zatrpa èetu Avironovu.

Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18 I spali oganj èetu njihovu, i plamen sažeže bezbožnike.

A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19 Naèiniše tele kod Horiva, i klanjahu se kipu.

Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20 Mijenjahu slavu svoju na priliku vola, koji jede travu.

A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21 Zaboraviše Boga, spasitelja svojega, koji je uèinio velika djela u Misiru,

Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22 Divna u zemlji Hamovoj, strašna na Crvenom Moru.

A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23 I šæaše ih istrijebiti, da Mojsije izbranik njegov ne stade kao u rasjelini pred njim, i ne odvrati jarost njegovu da ih ne istrijebi.

Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24 Poslije ne mariše za zemlju željenu, ne vjerovaše rijeèi njegovoj.

Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25 Pobuniše se u šatorima svojim, ne slušaše glasa Gospodnjega.

A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26 I on podiže ruku svoju na njih, da ih pobije u pustinji,

A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27 Da pobije pleme njihovo meðu narodima, i rasije ih po zemljama.

A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28 I pristaše za Velfegorom, i jedoše prineseno na žrtvu mrtvima.

Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29 I rasrdiše Boga djelima svojim, i udari u njih pogibao.

A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30 I ustade Fines, i umilostivi, i prestade pogibao.

Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31 I to mu se primi u pravdu, od koljena do koljena dovijeka.

Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32 I razgnjeviše Boga na vodi Merivi, i Mojsije postrada njih radi;

Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33 Jer dotužiše duhu njegovu, i pogriješi ustima svojima.

Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34 Ne istrijebiše naroda, za koje im je Gospod rekao;

K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35 Nego se pomiješaše s neznabošcima, i nauèiše djela njihova.

Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36 Stadoše služiti idolima njihovijem, i oni im biše zamka.

A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37 Sinove svoje i kæeri svoje prinosiše na žrtvu ðavolima.

Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38 Prolivaše krv pravu, krv sinova svojih i kæeri svojih, koje prinošahu na žrtvu idolima Hananskim, i oskvrni se zemlja krvnijem djelima.

A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39 Oskvrniše sebe djelima svojim, i èiniše preljubu postupanjem svojim.

I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40 I planu gnjev Gospodnji na narod njegov, i omrznu mu dio njegov.

Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41 I predade ih u ruke neznabožaèke, i nenavidnici njihovi stadoše gospodariti nad njima.

A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42 Dosaðivaše im neprijatelji njihovi, i oni biše pokoreni pod vlast njihovu.

A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43 Mnogo ih je puta izbavljao, ali ga oni srdiše namjerama svojim, i biše poništeni za bezakonje svoje.

Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44 Ali on pogleda na nevolju njihovu, èuvši tužnjavu njihovu,

A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

45 I opomenu se zavjeta svojega s njima, i pokaja se po velikoj milosti svojoj;

Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46 I uèini, te ih stadoše žaliti svi koji ih bjehu zarobili.

Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47 Spasi nas, Gospode Bože naš, i pokupi nas iz neznabožaca, da slavimo sveto ime tvoje, da se hvalimo tvojom slavom!

Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48 Blagosloven Gospod Bog Izrailjev od vijeka i do vijeka! I sav narod neka kaže: amin! Aliluja!

Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.