Poslovice 30

1 Rijeèi Agura sina Jakejeva; sabrane rijeèi toga èovjeka Itilu, Itilu i Ukalu.

Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

2 Ja sam luði od svakoga, i razuma èovjeèijega nema u mene.

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

3 Niti sam uèio mudrosti niti znam svetijeh stvari.

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

4 Ko je izašao na nebo i opet sišao? ko je skupio vjetar u pregršti svoje? ko je svezao vode u plašt svoj? ko je utvrdio sve krajeve zemlji? kako mu je ime? i kako je ime sinu njegovu? znaš li?

Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

5 Sve su rijeèi Božije èiste; on je štit onima koji se uzdaju u nj.

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

6 Ništa ne dodaji k rijeèima njegovijem, da te ne ukori i ne naðeš se laža.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

7 Za dvoje molim te; nemoj me se oglušiti dok sam živ:

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

8 Taštinu i rijeè lažnu udalji od mene; siromaštva ni bogatstva ne daj mi, hrani me hljebom po obroku mom,

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

9 Da ne bih najedavši se odrekao se tebe i rekao: ko je Gospod? ili osiromašivši da ne bih krao i uzalud uzimao ime Boga svojega.

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

10 Ne opadaj sluge gospodaru njegovu, da te ne bi kleo i ti bio kriv.

Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

11 Ima rod koji psuje oca svojega i ne blagosilja matere svoje.

Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

12 Ima rod koji misli da je èist, a od svoga kala nije opran.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

13 Ima rod koji drži visoko oèi svoje, i vjeðe mu se dižu uvis.

Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

14 Ima rod kojemu su zubi maèevi i kutnjaci noževi, da proždire siromahe sa zemlje i uboge izmeðu ljudi.

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

15 Pijavica ima dvije kæeri, koje govore: daj, daj. Ima troje nesito, i èetvrto nikad ne kaže: dosta:

Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

16 Grob, materica jalova, zemlja, koja ne biva sita vode, i oganj, koji ne govori: dosta. (Sheol h7585)

Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti. (Sheol h7585)

17 Oko koje se ruga ocu i neæe da sluša matere, kljuvaæe ga gavrani s potoka i jesti orliæi.

Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

18 Troje mi je èudesno, i èetvrtoga ne razumijem:

Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

19 Put orlov u nebo, put zmijin po stijeni, put laðin posred mora, i put èovjeèiji k djevojci.

Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

20 Taki je put kurvin: jede, i ubriše usta, pa veli: nijesam uèinila zla.

Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

21 Od troga se potresa zemlja, i èetvrtoga ne može podnijeti:

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

22 Od sluge, kad postane car, od bezumnika, kad se najede hljeba,

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

23 Od puštenice, kad se uda, od sluškinje kad naslijedi gospoðu svoju.

Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

24 Èetvoro ima maleno na zemlji, ali mudrije od mudaraca:

Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

25 Mravi, koji su slab narod, ali opet pripravljaju u ljeto sebi hranu;

Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

26 Pitomi zeèevi, koji su nejak narod, ali opet u kamenu grade sebi kuæu;

Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

27 Skakavci, koji nemaju cara, ali opet idu svi jatom;

Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

28 Pauk, koji rukama radi i u carskim je dvorima.

Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

29 Troje lijepo koraèa, i èetvrto lijepo hodi:

Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

30 Lav, najjaèi izmeðu zvjerova, koji ne uzmièe ni pred kim,

Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

31 Konj opasan po bedrima ili jarac, i car na koga niko ne ustaje.

Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

32 Ako si ludovao ponesavši se ili si zlo mislio, metni ruku na usta.

Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

33 Kad se razbija mlijeko, izlazi maslo; i ko jako nos utire, izgoni krv; tako ko draži na gnjev, zameæe svaðu.

Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.