Poslovice 28

1 Bježe bezbožnici kad ih niko ne goni, a pravednici su kao laviæi bez straha.

Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

2 Kad se u zemlji zla èine, nastaju joj mnogi knezovi; ali kad se naðe èovjek razuman i vješt, ostaje dugo.

Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

3 Èovjek siromah koji èini krivo ubogima jest kao silan dažd iza kojega nestaje hljeba.

Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

4 Koji ostavljaju zakon, hvale bezbožnike; a koji drže zakon, protive im se.

Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

5 Zli ljudi ne razumiju što je pravo; a koji traže Gospoda, razumiju sve.

Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

6 Bolji je siromah koji hodi u bezazlenosti svojoj nego ko ide krivijem putovima ako je i bogat.

Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

7 Ko èuva zakon, sin je razuman; a ko se druži s izjelicama, sramoti oca svojega.

Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Ko umnožava dobro svoje ujmom i pridavkom, sabira onome koji æe razdavati siromasima.

Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

9 Ko odvraæa uho svoje da ne èuje zakona, i molitva je njegova mrska.

Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

10 Ko zavodi prave na zao put, pašæe u jamu svoju, a bezazleni naslijediæe dobro.

Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

11 Bogat èovjek misli da je mudar, ali razuman siromah ispituje ga.

Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

12 Kad se raduju pravedni, velika je slava; a kad se podižu bezbožnici, traži se èovjek.

Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

13 Ko krije prijestupe svoje, neæe biti sreæan; a ko priznaje i ostavlja, dobiæe milost.

Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

14 Blago èovjeku koji se svagda boji; a ko je tvrdoglav, upada u zlo.

Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

15 Bezbožnik koji vlada narodom siromašnijem, lav je koji rièe i medvjed gladan.

Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

16 Knez bez razuma èini mnogo nepravde, a koji mrzi na lakomstvo, živjeæe dugo.

Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

17 Èovjek koji èini nasilje krvi ljudskoj, bježaæe do groba, a niko ga neæe zadržati.

Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

18 Ko hodi u bezazlenosti, spašæe se; a ko je opak na putovima, pašæe u jedan mah.

Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

19 Ko radi svoju zemlju, biæe sit hljeba; a ko ide za besposlicama, nasitiæe se sirotinje.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

20 Èovjek vjeran obiluje blagoslovima; a ko nagli da se obogati, neæe biti bez krivice.

Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

21 Nije dobro gledati ko je ko, jer za zalogaj hljeba èovjek æe uèiniti zlo.

Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

22 Nagli da se obogati èovjek zavidljiv, a ne zna da æe mu doæi siromaštvo.

Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

23 Ko ukorava èovjeka naæi æe poslije veæu milost nego koji laska jezikom.

Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

24 Ko krade oca svojega i mater svoju, i govori: nije grijeh, on je drug krvniku.

Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

25 Oholi zameæe svaðu; a ko se uzda u Gospoda, izobilovaæe.

Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

26 Ko se uzda u svoje srce, bezuman je; a ko hodi mudro, izbaviæe se.

Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

27 Ko daje siromahu, neæe mu nedostajati; a ko odvraæa oèi svoje, biæe mu mnogo kletava.

Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28 Kad se podižu bezbožnici, sakriva se èovjek; a kad ginu, umnožavaju se pravedni.

Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.