Poslovice 2

1 Sine moj, ako primiš rijeèi moje, i zapovijesti moje sahraniš kod sebe,

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2 Da pazi uho tvoje na mudrost, i prigneš srce svoje k razumu,

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

3 Ako prizoveš mudrost, i k razumu podigneš glas svoj,

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

4 Ako ga ustražiš kao srebro, i kao sakriveno blago ako dobro ustražiš;

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

5 Tada æeš razumjeti strah Gospodnji, i poznanje Božije naæi æeš.

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

6 Jer Gospod daje mudrost, iz njegovijeh usta dolazi znanje i razum.

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

7 Èuva pravima što doista jest, štit je onima koji hode u bezazlenosti,

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

8 Da bi se držali staza pravijeh, a on èuva put svetaca svojih.

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

9 Tada æeš razumjeti pravdu i sud i što je pravo, i svaki dobri put.

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

10 Kad doðe mudrost u srce tvoje, i znanje omili duši tvojoj,

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

11 Pomnjivost æe paziti na te, razum æe te èuvati,

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

12 Izbavljajuæi te od zla puta, od ljudi koji govore opake stvari,

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

13 Koji ostavljaju prave pute da idu putovima mraènijem,

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

14 Koji se raduju zlo èineæi, i igraju u zlijem opaèinama;

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

15 Kojih su putovi krivi, i sami su opaki na stazama svojim;

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

16 Izbavljajuæi te od žene tuðe, od tuðinke, koja laska svojim rijeèima,

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

17 Koja ostavlja voða mladosti svoje, i zaboravlja zavjet Boga svojega.

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

18 Jer k smrti vodi dom njezin, i k mrtvima staze njezine.

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

19 Ko god uðe k njoj ne vraæa se, niti izlazi na put životni.

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

20 Zato hodi putem dobrijeh, i drži se staza pravednièkih.

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

21 Jer æe pravednici nastavati na zemlji, i bezazleni æe ostati na njoj.

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

22 A bezbožni æe se istrijebiti sa zemlje, i bezakonici æe se išèupati iz nje.

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.