Jov 32

1 Tada prestaše ona tri èovjeka odgovarati Jovu, jer se èinjaše da je pravedan.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

2 A Elijuj sin Varahilov od Vuza, roda Ramova, razgnjevi se na Jova što se sam graðaše pravedniji od Boga;

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

3 I na tri prijatelja njegova razgnjevi se što ne naðoše odgovora i opet osuðivahu Jova.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

4 Jer Elijuj èekaše dokle oni govorahu s Jovom, jer bijahu stariji od njega.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

5 Pa kad vidje Elijuj da nema odgovora u ustima ona tri èovjeka, raspali se gnjev njegov.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

6 I progovori Elijuj sin Varahilov od Vuza, i reèe: ja sam najmlaði, a vi ste starci, zato se bojah i ne smijah vam kazati što mislim.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

7 Mišljah: neka govori starost, i mnoge godine neka objave mudrost.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

8 Ali je duh u ljudima, i duh svemoguæega urazumljuje ih.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

9 Veliki nijesu svagda mudri, i starci ne znaju svagda šta je pravo.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

10 Zato velim: poslušaj me da kažem i ja kako mislim.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

11 Eto, èekao sam da vi izgovorite, slušao sam razloge vaše dokle izviðaste besjedu.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

12 Pazio sam, ali gle, nijedan od vas ne sapre Jova, ne odgovori na njegove rijeèi.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

13 Može biti da æete reæi: naðosmo mudrost, Bog æe ga oboriti, ne èovjek.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

14 Nije na me upravio besjede, ni ja mu neæu odgovarati vašim rijeèima.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

15 Smeli su se, ne odgovaraju više, nestalo im je rijeèi.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

16 Èekao sam, ali ne govore, stadoše, i više ne odgovaraju.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

17 Odgovoriæu i ja za se, kazaæu i ja kako mislim.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

18 Jer sam pun rijeèi, tijesno je duhu u meni.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

19 Gle, trbuh je moj kao vino bez oduške, i raspukao bi se kao nov mijeh.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

20 Govoriæu da odahnem, otvoriæu usne svoje, i odgovoriæu.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

21 Neæu gledati ko je ko, i èovjeku æu govoriti bez laskanja.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

22 Jer ne umijem laskati; odmah bi me uzeo tvorac moj.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.